LECH PRZECZEK

Stromy v bílém

nízko sklonily koruny

v zamyšlení

nad sebou

nad námi

nad světem

 

Samet ticha

roztrhl křik

nočního ptáka

neklidu

 

Vylétla ramena větví

k ocelovému nebi

V sucích očí

rozkvetly ohníčky

strachu