LENKA VRÁBLOVÁ
Radoslav Rochallyi, Ph.D. slovenský básník žijící v Břeclavi, je autorem sbírek Panoptikum (2004), Yehidah (2014), Golden Divine (2015), Krev (2015), Torwalden (2016), Mechanika všednosti (2018) a Aréte (2018) kterou vydal se svou manželkou Gabrielou Rochallyi. Je autorem píšícím i prózu, té se však v tomto průřezu věnovat nechci.
Rochallyiho poetické dílo je velmi osobní, soukromé. Jedno co možná s určitostí o jeho tvorbě říci je, že jeho tvorba není hladká, plynoucí. Jeho poezie znepokojuje, znejišťuje, vzrušuje. Na druhou stranu Rochallyi si neumí poradit (nebo nechce?) s estetickou propastí souladu, tento soulad ale není snadno rozpoznatelný podle nějakého jednoduchého klíče nebo pravidla.
Rochallyi vstoupil do literatury na počátku nového tisíciletí sbírkou Panoptikum, napsanou formou haiku, tedy japonské formy poezie. Poetikou věcnosti, civilnosti a strohého minimalismu, který zároveň abstrahuje od malicherností a detailů života, nastolil v své prvotině směr, který se ale v další jeho tvorbě postupně vytrácí. Od prvotiny až do sbírky Torwalden z roku 2016 často experimentuje s formami, ale také s tématy. Jediným tématem, které zůstává ve všech jeho sbírkách stabilní, je téma vnitřního prožívání, rodiny a filozofie času. Ve sbírce Golden Divine (2015), která je přeložena i do anglického jazyka a druhé vydání vyšlo v roce 2018, Rochallyi dospívá k svému vrcholu experimentování s formami verši i poezie jako celku. V této sbírce se pokusil propojit poezii (přesněji její formu) s Fí a tedy s číslem 1,618034 v negrafickou podobě a se zlatým řezem v její grafické podobě.
Rochallyi neskromně tvrdí, že tuto formu „vynalezl“, či první použil (Golden Divine, 2. vyd., Tribun, Brno, 2018). Pravda, do dnešních dnů, alespoň podle mého průzkumu, obdobná sbírka s touto formou vydána nebyla. Ale třeba také říci, že experimentální poezie už dlouho pracuje i s matematikou avšak jedná se většinou o lexikální básně, které jsou více či méně ovlivněny matematikou. Samozřejmě se nejedná o čistou matematiku ve smyslu vytváření matematických operací. Pravidla matematiky jsou v jeho sbírce Golden Divine striktně používána ve struktuře básně, přičemž v slovenském vydání dodržuje počet slov v řádku, v anglickém vydání počet slabik v řádku. Ukázka Rochallyiho strukturální matematické poezie podle Fí = 1,61803 se sbírky Golden Divine, 1.vyd (2015):
Noc! (1)
Z modrého oparu snů a tužeb (6)
co (1)
tulí se nad městem s hejnem směšných nadějí (8)
(0)
vánek lásku vyfoukl (3)
Období experimentů u Rochallyiho skončilo publikováním sbírky Mechanika všednosti (2018). V celé sbírce se urputně snaží potírat „každodennost“, paradoxně v celé knize není ani jediná báseň, která by se týkala svým obsahem všednosti. Právě naopak, název sbírky Mechanika všednosti by měla volat Mechanika nevšednosti. Z mého pohledu je většina básni natolik intimní, že jim plně ve všech rozměrech může rozumět pouze autor sám. Naprosto souhlasím s PhDr. Šiškovou, jež v anotaci ke knize popisuje jeho tvorbu jako čtenářsky náročnou s přelivem filozofického pozadí, které autor má.
Poslední jeho sbírkou, kterou napsal spolu se svou manželkou Gabrielou, je sbírka Aréte. Vyšla ve stejném roce jako Mechanika všednosti. Poetika v této sbírce je zásadně odlišná od poetiky, jakou vidíme v sbírce Mechanika všednosti. Přestože zůstává intimní a soukromou, není zdaleka tak „introspektivní“, nebo jinak nesrozumitelnou. Zajímavý je také kontrast mezi jeho percepcí a percepcí jeho spoluautorky. Percepce Gabriely Rochallyi je senzitivní a hravá. Naopak percepce Radoslava Rochallyiho nemá hravost, je vážná, přímá a soustředěná.
Kromě na začátku zmíněné soukromnosti či introspekce náhledů je pro celou jeho tvorbu charakteristické, že s tématem času je vždy spojena nějaká forma úzkosti a naléhavosti. Někdy to dráždí, občas skličuje, ale neuráží. Sdílím názor Pavla Kutaje, že se jedná o konfesní poezii v klasickém hávu. Až na to, že ten klasický háv se v průběhu času v jeho tvorbě mění. Témata však zůstávají stejná v každé jeho knize: autorova prožívání vnitřního života, rodina a čas.
Jeho tvorbu lze milovat nebo nenávidět, nic mezi tím.