OLDŘICH A. HOSTAŠA
+ + +
V záři vycházejícího slunce,
třpytí se nádech Tvé tváře,
jasné tváře,
v jejímž stínu svítí galaxie,
galaxie poznání.
Zlaté vlasy horské bystřiny,
na řasách slzy,
ve kterých se probouzí ráno,
ráno dvou.
A v srdci Ti kvete růže,
růže nedočkavosti;
Christien!!!