JIŘÍ ŽÁČEK

3 + 1

(Evě)

Útulný sonet 3 + 1,

komfortní doupě pro snění.

V oknech svit sluncí z nedohledna.

Podkroví plné umění.

V pokoji lesy plné zvěře,

ve druhém řeka, louky, sad.

Stačí jen vejít, zavřít dveře

a už mě můžeš milovat.

Nabízím ti v té básni azyl,

a jestli jsem ti život kazil,

přísahám – teď už nebudu.

Teď už tě čeká život skvělý,

ani smrt nás dva nerozdělí

navzdory ranám osudu.

Převtělování

Převtělím se v tebe a ty ve mně,

pak nám bude patřit celá Země.

Převtělme se, stačí zvolat Už.

Mám-li já být žena, ty buď muž.

Převtělíš se ve mně a já v tebe,

pak nám bude patřit celé nebe.

Převtělme se, dokud ještě spíš,

v jednom těle budeme si blíž.

Autohavárie

Auťák skončil ve šrotu,

já vyvázl bez škrábnutí…

A přece jako by se mi v hlavě

tím otřesem

zpřeházely molekuly.

Ztratil jsem smysl pro humor

a našel intuici,

namísto černovlásek

začaly se mi líbit blondýnky,

a místo vína piju pivo.

Ale hlavně přestávám rozumět česky

a mluvím neznámým jazykem,

kterému nikdo nerozumí.

Ma pean teil pead tuliseks tegema,

muidu pole teist mingit kasu,

hakuna matata.

Super džob

„Dejme válce šanci.“

Poslankyně XY

Válka je super džob.

Víš, kolik tanků, stíhaček a bomb,

ponorek, raket, letadlových lodí

je třeba, aby bylo čím

rozmlátit všecko

na cimpr campr?

Dát lidem práci nezaškodí.

A mír je ještě suprovější džob.

Vyrobit další megatuny zbraní

do války za svět bez válek –

copak to není humánní?

Dát válce šanci – jiná cesta není.

Jen válka válce zabrání.

Si piš, že bude mír,

i kdyby neměl zůstat kámen na kameni.

Foto: Svatba na Roudném 1942

Svatebčané se šťastně usmívají,

právě vyběhli ze sálu

zrůžovělí tancem a láskou,

babička nevěsty,

která zemře na rakovinu v roce 1943,

maminka nevěsty,

která zemře na rakovinu v roce 1959,

nevěsta Růženka,

která zemře na rakovinu v roce 1982,

ženich Otto,

který zemře na infarkt v roce 1991,

a v lůně nevěsty embryo,

jež bude při narození

v předvečer Vánoc

pokřtěno jménem Eva,

která zemře na rakovinu v roce 2013.

Jak bych na ně mohl zapomenout!

Konec světa

Ráno tma zašla na souchotě,

vítr ji odvál do dáli.

V poledne vlezlo oknem kotě,

aby si děti pohrály.

Večer nám v TV lhář a sketa

pohrozil: Šlus a hotovo!

V noci byl další konec světa.

Ráno svět začal nanovo.

Tři roky

„Můj milý,“ říká žena, „lehnu si k tobě,“

a pak se ke mně těsně přitulí.

„Tři roky,“ říká, „jsme spolu nespali.“

„Tři roky,“ říkám, „jsi mrtvá.“

Spím po třech letech se svou ženou

a je mi jako zamlada.

Sen je má rajská zahrada.

Pravdy

Pravdy ty

staré jak víno které stáčel Noe

jsou dopity

kde najít nové

František Halas

Kde hledat pravdy v čase informací,

když z každé druhé

člověk hnusem zvrací?

Když už ne pravdu,

hledáš aspoň slovo,

ryzí jak dávno víno Noemovo.

Pravdy a lži

se spolu tajně páří

a plodí lháře ušlechtilých tváří

a každé slovo poctivé a ryzí

přehluší kravál

z reklam televizí.

Jaký div, že pak v noci vyješ se psy

namísto nových pravd

jen starou zkyslou skepsi.