IVO FENCL

Milá známá mi začátkem podzimu řekla: „Jícha? JÍCHA?? Kamarádka měla dědečka Jíchu a byl malíř. Prý úžasný.“ „No, a pořád je!“ uzemnil jsem neznalou a na důkaz, nakolik je „Láďa“ Jícha populární, jsem ji vzal na jeho novou výstavu.

I vy zajděte! Potěšte se. Rozesmějte se. On už na vás má políčeno. I vprostřed marastu vás napumpuje optimismem.

Výstava se koná do konce listopadu v KLUBU ALŠOVKA, KOLÁROVA 16, PLZEŇ a obrázků si tam smíte ohmatat, ne-li ukrást nepočítaně; ale od Mistra se dá rovněž nakupovat. Zve takto: Jen můj dědeček v nebi to ví / co šeptal Alšovi do olšoví / tajemství vám špitnu v Alšovce / přijďte s přáteli jak kdo chce / všichni jste vespolek vítáni / na zdraví i na pokoukání.

Náměty Jíchových obrázků je něha lásky („cink číší špitl dvakrát ano“), sex („blíží se žena / běže k oknu / z blaženství ženství se bože zcvoknu“), chutný mok i romantická noc („měsíc je v čísi číši / s tiktakem kývavým / cinkání baňky slyším / že se mnou kývá, vím“). A na jednom obraze zpodobil také vnučku Petru Malec, žijící dnes v Montrealu.

A co dodat mystického? T. L. Jícha, jenž se – svého času – PODRUHÉ NARODIL poté, co jej vlnám řeky Střely vyrval statečný zachránce, je vnuk právě toho řezníka, jehož na lunetě domu v plzeňské Solní ulici zachytil už zmiňovaný Mikoláš Aleš.