FRANTIŠEK UHER

Ne každý švec se drží svého kopyta. K věrným náleží básník a aforista Jiří Faltus, jehož domovským přístavem jsou verše pro děti a aforismy. Potvrdil to v závěru minulého roku vydáním dvou prostorových leporel, sbírkou veršů pro děti Z višně na kokos (Alfa-Omega), souboru aforismů Psáno mezerníkem (Alfa-Omega) s ilustracemi autora a především rozsáhlou aforistickou knihou, vyšperkovanou vlastními vtipnými fotografiemi DRAŽBA ROZUMU I HLOUPOSTI (TG Tisk Lanškroun, 2019,140 str.)

Faltusovi je vlastní originální aforistický rukopis, precizní v úspornosti, hledání a nacházení slovních vazeb a široké plejády slovních šarád, na které je čeština tuze bohatá. Jenom najít správný kámen k odvalení. Faltusovy aforismy jsou prosté jako zjevná pravda, netrpí intelektuálštinou, nehalí se do šálivého hávu filozofické hloubky nebo opatrnického zamlžování, kterým mnohým čtenářům uniká jejich smysl.

Faltus má hodně blízko k lidové moudrosti a nikdo nemusí bádat, co tím či oním chtěl básník říci. Na stejné vlně jsou naladěné některé anekdoty, které se běžně stávají nábojem pro lidové vypravěčství. Vedle aforistických výsečí zabývajících se alegorickými vazbami a šarvátkami mezi mužem a ženou Uzavřeli manželství na dobu neurčitou… neopomíjí širé pláně veřejného života. Současný hojně probíraný vztah občanů k problematickému působení senátu patrně inspiroval k aforismu Parlament musí mít dvě komory, do jedné by se nevešel, zamíří i na pochybný rozsah tzv. církevních restitucí: I v čase církevních restitucí jsme všichni na jedné lodi, někteří ovšem na té chrámové, nebo na rozpaky s trapnými, nelibě přijímanými netradičními hodnostními označeními v armádě, které se stalo velice jitřivou záležitostí pro lidi v uniformě: desátník rozměněn na dva padesátníky. Podobných úderů kladiva na správnou kovadlinu lze v knize najít větší množství.

Povšimněme si i některých úsměvných slovních hříček: Pokora okorá, Kujónová privatizace, Vládní výmluvčí, Katastrofa: Katův básnický čin. A naberme ještě z jiného kotlíku. Jak věcně úderný a časově aktuální je aforismus Když kněžna Libuše věštila slávu velikému městu, určitě musela vědět o jeho budoucích kauzách.

Faltusovu kritickému oku neuniklo ani množství kamerových systémů, které nás sice sledují téměř na každém kroku, ale jejichž funkčnost je ošidná, všudypřítomná hydra byrokracie neumožňuje jejich využívání. Viz: Poškozený nesmí zveřejnit kamerou zachycenou tvář zloděje, kterým byl okraden!

Faltusovy aforismy prostě nejednou mají výrazný společenský aspekt. Tu vzbudí úsměv, tu znepokojení, někdy i mírné pohoršení, vždy však zůstávají taktní, neuráží, neprovokují. Podobají se dopravním značkám umístěným na správných místech.

Specifické jsou použité barevné fotografie. Vznikaly nahodile, patrně během autorových toulek městem jeho života. Obecně se nad drobnými komickými situacemi volí zlehčující konstatování, že život tropí hlouposti. Ale ruku na srdce! Život je bez viny, ty drobné hlouposti – až na mimořádné výjimky – tropí konkrétní lidé. Často nezáměrně, náhodně, souhrou nepříznivých okolností. Viz zachovalá část rozměrného plakátu s neúplným textem Nadávat na poměry, nebo… – a text k fotografii nabádá jít k volbám a vyjadřovat se až potom.

Zdrojem Faltusova zájmu se staly drobnosti vyvolávající bezděčný úsměv. U fotografií na str. 78 a 106 nezapře vnímavou duši básníka lyrika. Neboť i s takovými „kouzly“ se střetáváme. Poslední snímek – nápis na dveřích – je téměř symbolický: Zavítejte dveře, z důvodu opakovaných krádeží, děkuji.

Platnost Faltusových postřehů a záznamů je pozoruhodně široká. Autor se určitě nebude zlobit, když některý jeho aforismus roztáhne křídla, rozletí se k všeobecné potěše a poletí od ucha k uchu. Lze si jenom přát, aby se zakrátko otevřely dveře k dalšímu souboru jeho aforismů. Některé knihy dlouho bloudí slepými uličkami, než najdou cestu ke čtenářům. Těm Faltusovým by měla být cesta otevřená dokořán.