LUDVÍK DIVIŠ

Před X léty jsem uvěřil v Ježíše Krista a od té doby hodnota mé firmy stoupla Y krát.“

Trklo mě to před pár dny ráno v tramvaji cestou do práce. Pod tím bylo ještě pár dalších marketingových frází, nad tím se sveřepě křenil hollywoodský úsměv jak z reklamy na zubní pastu, zkřížený s buldočím výrazem tweetujícího Trumpa a k tomu na čele palcovými titulky „Já jsem podnikatel a kdo je víc“. Kdo by to chtěl vygenerovat na počítači, zavařil by každý grafický procesor. Pokud by se ale hledala jedna jediná fráze vystihující bezmeznou potrhlost Ameriky a jejích nohsledů (nebo alespoň pomýlenost 90 procent voličů Donalda a nadpoloviční většiny voličů Hillary – to abych nekřivdil voličům Sandersovým), byla by to právě ta úvodní.

Svět je stejně hrozně nespravedlivý.

Básník jako třeba Karel Sýs prohání múzy dnem i nocí. Demižony červeného spotřebuje na to, aby napsal něco tak pěkného jako Apokalypsu podle Joba, exemplární to panoptikum potřeštěnosti současného světa. Dělá na tom kdovíjak dlouho a vděk nikde. No a tady si jeden vyšinutý fundamentalista vymyslí reklamní frázi na svoji knížku, pravděpodobně u ranní kávy, a je to málem tak dobré, jako některé hlášky od Básníka. Zásadní rozdíly tu samozřejmě jsou! Karel píše v nadsázce a z legrace, byť je to humor někdy značně šibeniční a jindy hodně peprný, to zato náš obrácený podnikatel, ten těm svým reklamním sloganům nejspíš doopravdy třeskutě věří. Navíc, zatímco dobrá poezie živoří, knížky na otřepané téma „Jak se z blbého a chudého stát chytrým a bohatým“ letí jak nikdy dřív.

A co na to vlastně Pán Bůh? Nu zalistujmež v ohmatané babiččině Kralické (Evangelium podle Matouše, 21,10-13):

A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento? Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského. I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel. A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.“

Komu by to bylo málo, nechť se laskavě podívá třeba ještě na příběh Boháče a Lazara nebo si počte o trablech Bohatého mládence, já bych teď s dovolením v dějinách křesťanství poskočil o nějakých patnáct set let dopředu. Doktrína, že úspěch v obchodech je znamením Božího požehnání, je dítkem kalvinismu a je za ní ponuré a monstrózní chápání Boží svrchovanosti, zvané predestinace. Všemohoucí již před stvoření světa vyvolil ve své absolutní vševědoucnosti jedny ke spáse a druhé k zatracení. Koho, to ještě nikdo ze smrtelných neví, tušit se to dá ale právě podle výsledků toho kterého byznysu. Kdo by chtěl jít do detailů, nechť si prolistuje Weberovu Protestantskou etiku a duch kapitalismu a slavné Mít nebo být od Ericha Fromma. (Nebo Filokalii. Pravoslavní teologové byli v rozpacích už nad sv. Augustinem a na subtilní ega, dobře obedněná pseudoracionalitou, na ta měli odjakživa hodně dobrý nos – to bychom se ale dostali příliš daleko.)

Poměřovat věrohodnost morálních hodnot množstvím vydělaných peněz. Sokrata by kleplo, Kanta jakbysmet. Ježíš jako obchodní společník. To už podle mne není jen pouhá profanace, nebo obyčejné rouhání. To už zavání hříchem proti Duchu svatému, který nebude odpuštěn ani ve věku budoucím a který podle některých ctihodných Octů prvních věků nesmyje co krev mučednictví. To jsem se trochu rozohnil, raději přibrzdím.

Pokud byste ale trvali na přísně vědeckém popisu zmíněného fenoménu, tož taky bych jeden nápad v kapse měl. Říkejme tomu odborně třeba terminální stádium MmMM (Maloměšťácké marketózy mozku).