VĚRA BERANOVÁ

Tak komentovala má prababička řadu událostí.

Pochopit současnost, zvláště v dobách kritických, nám bezpochyby napomůže vnímání, chápání a respektování umění. Vždyť co bychom věděli například o renesanci, o lidech žijících v této době, kdyby nebylo umění. Tak bychom asi taky měli přistupovat k současnému umění a hledat v něm odpovědi na problémy našeho dnešního světa, i s tím vědomím, že někdy dokonce umění jako by překračovalo svou dobu, jako by vidělo dál než většina z nás. Bohužel se tyto předpovědi, většinou negativní, v mnoha případech splnily. Můžeme si zopakovat nejkřiklavější příklady, kdy umělecká díla nejen odrážela svou současnost, ale viděla do budoucnosti. Jak doslova věštecká byla některá umělecká díla konce 30. let 20. století. Až hrůzně působí hry Karla Čapka. V podstatě se jeho předtucha svým způsobem naplňuje až dnes.

Mimo literaturu je to také výtvarno, které tak často poukazovalo na blížící se nebezpečí. Vzpomeňme například na E. Fillu, J. Čapka, F. Muziku a mnoho dalších.

Bohužel, tak jako tehdy, tak i dnes je plno těch, kteří nechtějí poslouchat, nechtějí vidět, slyšet. Mocní tohoto světa tak jako před mnoha staletími nabízejí bezproblémové žití. V antice se tomu říkalo „chléb a hry“. Bohužel přišel škrt přes rozpočet. Chleba bude čím dál méně, stačí porovnat jeho cenu a hry nebudou žádné. Jako by se pod celkovou atmosférou, kterou vyvolal koronavirus, najednou začalo vylupovat to, co je podstatné a co je balast.

Vraťme se však k umění a jeho schopnosti předvídat. Shodou okolností právě v poslední době se sešlo několik výtvarných výzev, tedy výstav, akcí, které svým způsobem odrážejí jisté napětí vycházející ze společenské atmosféry. Měli bychom podotknout, že tato tvorba vznikla před současnou pandemií. Jsou tedy jistou předzvěstí hlubokých společenských proměn, jsou odrazem obav, frustrace a to nejen v našem prostředí. Mezi jinými můžeme upozornit na výstavu amerického fotografa a výtvarníka Artura Jofa, který na svých velkoformátových fotografiích poukazuje na negativní stránky tak často idealizovaného života v USA. Z domácích fotografů, kteří svou tvorbou již dávno překročili naše prostředí, můžeme poukázat na dílo Jindřicha Štreita. Svůj význam jistě sehrávají i výstavy zahájené ještě před uzavřením galerií, jako například v Jízdárně Pražského Hradu přehlídka tvorby Michala Rittsteina, která představuje rozporuplnost, až grotesknost naší doby. Jedinečným projektem v galerii DOX byla také výstava a probíhající diskuse, uveřejněna v médiích, příznačně nazvaná Vítejte v těžkých časech, která doslova poukázala na tragičnost naší doby.

Tedy tyto a řada dalších možných a nejen výtvarných pohledů již dávno poukázaly na stav našeho světa, na slepé uličky řešení našich problémů. Tradičně tyto výzvy nikdo neslyší, dnes snad ještě více než v předcházejících historických dobách.

Konkrétně, na kterém místě v zájmu naší politické reprezentace stojí slovo KULTURA?