STANISLAVA KUČEROVÁ

Před časem se konalo setkání vlastenců „Aliance národních sil“ v Krkonoších na vrchu Žalý, nad Beneckem.

Mám na ta místa vzpomínku ještě z dob 1. republiky. Neporušená horská příroda cestou z Benecka, všude kolem vysoké a husté smrkové lesy. Až na plošině vrcholu, náhorní rovině, přívětivá ubytovací bouda, majetek rodiny Víškových. Mají výbornou kuchyni. A v sousedství boudy se tyčí kamenná vyhlídková věž, obdivuhodná rozhledna. Slunce se tu opírá o nízký horský porost, křoviska zrajících ostružin, trsů modře obsypaných borůvek, voňavé mateřídoušky, půvabného netřesku a všelijakých jiných skalniček. Mezi tím botanickým bohatstvím najdete kamenné ohniště. Na něm jsme si také rozdělali oheň a opekli vuřty, napíchnuté na pruty. Se zářezy na obou koncích se v žáru proměnily v lákavé hvězdice, pochoutky trampů a turistů.

K našim vycházkám do okolí patřily i návštěvy u starousedlých Kubátů, na samotě – ztracené v lesích. Horská chaloupka, vůně dřeva, sena a hub. Staří bělovlasí manželé nám ukazovali jako zvláštní památku čepce od národního kroje, které nosily jejich maminky, babičky a prababičky. Přitom nám vyprávěli o nelehkém životě lidí v horách. Měli malé hospodářství, drůbež, kozy, králíky. Ale seznámili jsme se u nich i s veverkami, s liškou a – pro výstrahu – i s nebezpečným hadem, se zmijí. Vyprávěli nám, že oni měli šest dětí. Sami byli z dvanácti dětí. A ještě o generaci starší rodina měla 24 dětí. Pohostili nás. Uvařili nám pravé krkonošské kyselo.

Obrázek chaty a rozhledny na Žalým jsem si přinesla z Benecka na štítku turistické hole. Mám jej dodnes. Ale ta dnešní chata se té původní pouze podobá. Není to ona. Tu původní vydrancovali a vypálili němečtí obyvatelé, nacisté místního území až do základů, hned počátkem okupace 1939. Už dlouho předtím se jim nelíbilo, že je chata česká a všelijak ji hanobili. A pak tam vtrhli, aby ji dočista zničili. Víškovi se jen stěží útěkem zachránili. Po válce jste tam mohli najít jen zbylé základy, vykopané jámy a navezené cihly, zarostlé travou a býlím.

Není to dávno, co byla chata zase obnovena. Bylo to v letech 2008–9. Mám z toho radost. Ale je to i připomínka neblahých dob a nepřátelské agrese.