FRANTIŠEK UHER

Pro detektivní nebo kriminální román jsou základními stavebními kameny trestná činnost pachatelů a její motivy, protiváhu představuje regresivní aparát, který disponuje širokými možnostmi. S nadsázkou řečeno, je to hra na četníky a na zloděje v provedení pro dospělé. V knize, o které je řeč, nevystupuje žádné privátní očko, dobře míněné amatérské pokusy jen kalí vodu. Provinění mohou být vědomá či náhodná, vyplývající z různých nešťastných náhod. Ta potom samotný motiv hraje druhořadou roli, obvykle však průběh událostí ovlivňuje životy aktérů i jejich blízkých v mnoha směrech. Někdy se ukazuje, že zdánlivá náhoda je součástí rafinovaně inscenované hry.

Jindy vězí v pozadí lidská naivita, jejíž nositelé si ani neuvědomují, že páchají trestnou činnost. Neboť dobré úmysly může zákon brát pouze jako polehčující okolnosti

Milan Dušek v románu UMANUTÝ MILENEC (Oftis, 2020, 256 str.), v některých pasážích inklinujícím k románu společenskému, soustřeďuje veškerou pozornost na vztahy etické, citové, milostné, ryze sexuální i vysloveně patologické. Těžko stanovit konkrétní definici. Jejich prolínání dodává konstrukci děje základní linie, které poněkud halí zákulisní machinace, značně agresivní stíny minulosti nebo rozličná účelová selhávání. Někdy je obtížné odlišit prospěchářství od bezelstného snažení vymanit se z nevlídné rutiny minulosti a touhy po nadějnějších splynutích. Ta není jednoznačně přesvědčivá u protagonistky děje, která svým počínáním místy vypouští umělou mlhu, působí komplikace vyšetřovatelům a (možná šlo o autorův záměr) v čtenáři budí pozornost a představy, zda všechno není jinak. Eruptivní žár vášně je nesporně hnacím motorem. Někteří negativní aktéři mají pestrou kriminální minulost, ta však zůstává pouhým okrajem široké vozovky, po níž se ženou a vrší podstatné i zanedbatelné události.

I proto trvá kriminalistům delší dobu, než zachytí správnou stopu. V Duškově podání to nejsou žádní Holmesové, Vacátkové, Marlowové či Exnerové, nýbrž řadoví současní profesionálové s jistou dávkou sociálního cítění.

Paleta trestných činů a nepodstatných přestupků je poměrně pestrá, většinou tvoří pouhé pramínky, které nabývají na významu v okamžiku, kdy splývají s řekou a vejdou v obecnou známost. (Což je odvěkým principem každé detektivky.)

Nejčastějšími trestnými činy, s nimiž se v románu setkáme, jsou primitivní sexuální násilí a únosy. Představují celou škálu technických provedení a motivačních aspektů, někdy svádějí vyšetřování na slepou kolej.

Události se odehrávají na relativně nevelkém prostoru, odhadem jde o region velikosti někdejšího okresu a evidentně jsou naroubovány na prostředí Orlických hor.

Nuže, třeba si i čtenářům odjinud vybaví konkrétní vzpomínka.