MIROSLAV POŘÍZEK

V minulém roce spatřila světlo světa zajímavá publikace jednačtyřicetiletého třebíčského rodáka Zdeňka Pruknera KONEC VÁLKY NA TŘEBÍČSKU (vydavatelství Akcent v 1. vydání jako svou již 1293. publikaci). Publikace čítá celkem 264 stran a obsahuje velké množství z velké části dosud nepublikovaných fotografií. Zdeněk Prukner je amatérským badatelem, který se zaměřuje zejména na regionální vojenskou historii. O vojenství se zajímal již od svého dětství, kdy hodně četl vojenskou literaturu, zejména tu zaměřenou na letectví. Věnoval se rovněž modelářství. Prukner, který je v Třebíči možná ještě více než svým občanským jménem známý pod svou dávnou skautskou přezdívkou Bručoun, je krom jiného také členem Spolku historie letectví Třebíč.

Autor ve své knize zachycuje období, které zatím nebylo v regionu Třebíčska uceleným způsobem zpracováno. Nesnadného úkolu se ujal velmi poctivě, když do knižní podoby přetavil řadu let trvající vlastní bádání. Prukner si přitom nic neusnadnil. Své dílo nevytvářel od stolu, ale vyrazil do terénu, aby vyzpovídal pamětníky a prostudoval archivy. Využil také obecních kronik řady obcí na Třebíčsku, stejně jako pamětních knih a osobních deníků. Autor nevytváří novou historii dle politického zadání, jak se o to dosti toporně pokoušejí někteří primátoři českých a moravských měst, starostové městských částí nebo historikové, stejně jako četní publicisté. Výsledek pak zcela odpovídá jejich snaze tvořit virtuální dějiny plné snadno vyvratitelných polopravd v lepším případě či přímo zjevných lží v případě ještě horším.

Prukner se drží od první strany své knihy až do jejího závěru zvoleného tématu. Připomíná kontext doby, nehledá laciné senzace a skandální odhalení, ani nehodnotí aktéry dějů minulých dnešními měřítky. Proto jeho kniha působí věrohodně i díky místy dosti syrovému podání událostí posledních válečných týdnů na Třebíčsku, a to ve 26 obcích a městech, do nichž se v dubnu 1945 přesunuly jednotky německé 6. tankové divize. Autor si dal tu práci, aby na základě studia dobových pramenů podrobně popsal německé jednotky přítomné v jednotlivých obcích okresu i připomenul události prvních poválečných dnů. Text vhodně doplňuje rozsáhlá sbírka dobových, z velké části dosud nepublikovaných fotografií. Přes dvě stoky těchto snímků spolu se třiceti barevnými snímky dobových dokumentů, válečných artefaktů a reálií z Třebíčska vtahuje čtenáře do dramatických okamžiků, tak jak je lidé na jaře 1945 prožívali.

V knize nalezneme konkrétní doklady o vraždění českých lidí ještě v posledních hodinách války, stejně jako soupis mrtvých německých vojáků a zajatců pohřbených v Třebíči. Nechybí ani podrobné schéma jednotek německé 6. tankové divize.

Autor svým textem dokazuje, že i amatérský badatel může vysoce profesionálně pracovat s archivními dokumenty, vhodným způsobem do děje vřazovat vzpomínky pamětníků, články z dobového tisku i fakta z vlastního bádání.

V knize je řada míst, která nutí čtenáře zamyslet se nad minulostí a naším vztahem k lidem, kteří válku zažili na vlastní kůži. Neodpustím si aspoň jednu ukázku. Jde o citaci z týdeníku Jiskra, který vycházel po válce v Třebíči. Text byl psán v roce 1946, ze své aktuálnosti však ani po mnoha desetiletích nic neztratil. Ostatně posuďte sami.

Kolik to bylo slz radosti, kolik to bylo výkřiků slávy, kolik bylo objetí a hoštění těch hrdinů od Stalingradu, Rostova, Moskvy, Leningradu, Kijeva a Oděsy. Jak jsme na ně byli tehdy hrdi, jak jsme jim byli vděčni a věděli jsme, že nikdy nesmí padnout ani stín stébla mezi ně a nás…. Je tomu teprve rok, vzpomínáme a mnozí by snad chtěli již zapomenout nebo to vidět alespoň jinak, než to skutečně bylo. Nemůžeme být nikdy dost vděčni za tyto dny, nikdo nemůže napsat historii těchto dnů důkladně a obšírně, aby zůstala zachycena všem budoucím tak slavná, jak skutečně byla. A ti rudoarmějci nechtěli skutečně víc, než: „Nikakda nězabuďte nás…“ Snad tušili, že přece jen přes všechny sliby mnozí zapomínat budou.

Pruknerova kniha je co do pečlivosti zpracování a doložení konkrétních faktů nepochybně cenným příspěvkem k tématu konce války na jihozápadní Moravě. Může proto velmi dobře posloužit širšímu okruhu zájemců o ucelené informace z tohoto pohnutého období. A to v dnešní době rozhodně není málo. Ne každý autor se svou první knihou u čtenářů uspěje, v tomto případě se to zjevně podařilo.