ZDENĚK NEJEDLÝ

Zrodila se báseň

Spatřil jsem slovo

Jen tak pohozené

Na cestě leželo

V prachu a kamení

Zvedl jsem to slovo

-znamení-

Bylo chladné jako cín

Na louce

Našel jsem další ještě

Schoulené v trávě

Vlahé od deště

Odkud se vzalo se nedovím

I v korunách stromů

Se třepetala slova

Veselá i plačící

Jako bárky u mola

Se kolébala slova

Po vlnách rybníka

Sbíral jsem je

Jako houby po dešti

Pohrával si s nimi

Pohazoval a promíchával

A roztáčel v kole štěstí

Stále dokola

Jako stavebnici

Je sestavoval

Do různých tvarů

A seskupení

Znovu a znovu

Opatrně a tiše

Kladl na listy papírů

A žasnul jak fantazie

Z nitra duše

Nespoutané vize

Promění

A expanduje

Do slovesného umění

Realita jedné noci

… tak nám zabili Ferdinanda

Tak nás vykradli!

… na Bělehrad

Havel na Hrad!

Jako přes kopírák

Zase v noci po půlnoci

Se k nám vloupali

Kdepak listopad

1. březen jen

Bez klíče

Drsný samet

Na radnici Třebíče

Vlajka visí pro Tibet

Kdo nevěří

Ať sem běží

Nocím otevřených dveří

Sběr pozdní poslouží