JIŘÍ ŽÁČEK

Básně ze sbírky Kdo učí ptáky zpívat

Nejkratší báseň o lásce

(Evě)

Když otevřu oči, vidím tebe.

Když zavřu oči, vidím tebe.

Převtělování

Převtělím se v tebe a ty ve mě,

pak nám bude patřit celá Země.

Převtělme se, stačí zvolat Už.

Mám-li já být žena, ty buď muž.

Převtělíš se ve mě a já v tebe,

pak nám bude patřit celé nebe.

Převtělme se, dokud ještě spíš,

v jednom těle budeme si blíž.

Řeka Láska

Jen se mě dotkneš malíčkem

a teču,

teču jako řeka,

jak Vltava, jak Amazonka, jako Nil,

jak Prévertova řeka Láska,

můj milý, tys mě rozvodnil

a já se valím do daleka,

vláčím tě s sebou k moři vod,

miláčku,

jde ti o život.

Svatba na Roudném 1942

(Olejomalba Evy Ž.)

Svatebčané se šťastně usmívají,

právě vyběhli ze sálu

zrůžovělí tancem a láskou,

babička nevěsty,

která zemře na rakovinu v roce 1943,

maminka nevěsty,

která zemře na rakovinu v roce 1959,

nevěsta Růženka,

která zemře na rakovinu v roce 1982,

a v lůně nevěsty embryo,

jež bude při narození

v předvečer Vánoc

pokřtěno jménem Eva,

která zemře na rakovinu v roce 2013.

Jak bych na ně mohl zapomenout!

Šeřík z Petřína

Šarlatový šeřík z Petřína

položím ti mlčky do klína.

Nesu ti ho ze strahovských strání,

rozestlaných jarem k milování,

jako tenkrát, před tisícem let,

když jsem tě tam svlékal naposled.

Sonet 3 + 1

Útulný sonet 3 + 1,

komfortní doupě pro snění.

V oknech svit sluncí z nedohledna.

Podkroví plné umění.

V pokoji lesy plné zvěře,

ve druhém řeka, louky, sad.

Stačí jen vejít, zavřít dveře

a už mě můžeš milovat.

Nabízím ti v té básni azyl,

a jestli jsem ti život kazil,

přísahám – teď už nebudu.

Teď už tě čeká život skvělý,

ani smrt nás dva nerozdělí

navzdory ranám osudu.

602 737 151

Volám mrtvé ženě: Vrať se mi!

Jako kdybych k tobě mluvil přes sklo.

Chci tě znova přečíst svými dlaněmi.

Ještě se ti po mně nezastesklo?

Tři roky

„Můj milý,“ říká žena, „lehnu si k tobě,“

a pak se ke mně těsně přitulí.

„Tři roky,“ říká, „jsme spolu nespali.“

„Tři roky,“ říkám, „jsi mrtvá.“

Spím po třech letech se svou ženou

a je mi jako zamlada.

Sen je má rajská zahrada.

Úplněk

Noc na nás poulí oko rybí,

noc, jež zná odpověď na všechny otázky.

Pár vteřin přebývá a celá věčnost chybí.

Pár vteřin pro lásku – a věčnost bez lásky.

Underwood

Psacím strojem Underwood

píšu, jak mi velí pud.

Vášně, děsy, chtíče, bludy

vyléčí mou duši z nudy.

Zaženou mé obsese,

dřív než mě ďas odnese.

V noci

Copak se vlastně v noci děje?

Troufáš si na tu otázku?

Noc bývá dobrá pro zloděje,

a ještě lepší pro lásku.

Všechno, co platí v bdělém stavu,

po setmění už neplatí,

jen proto člověk ztrácí hlavu

a trpí sladkou závratí.

Co se to děje se mnou, s vámi,

když rozum spí až do rána?

Užijte si to, páni, dámy,

láska je vaše nirvána.

Konec světa

Ráno tma zašla na souchotě,

vítr ji odvál do dáli.

V poledne vlezlo oknem kotě,

aby si děti pohrály.

Večer nám v TV lhář a sketa

pohrozil: Šlus a hotovo!

V noci byl další konec světa.

Ráno svět začal nanovo.

Úplněk

Luna je lampion hozený do studně.

Kdo zjara hýřil, na podzim se postí.

A lásky končí, jak začaly. Ostudně.

Zdvořilou lhostejností.

Zachraň mě

Promluv mi něžně do duše,

když ve mně tetřev stesku toká,

zachraň mě – buď má Venuše,

bohyně volooká,

a já se budu láskou chvět

a splním všechno, co bys chtěla.

Zachráníš sebe, mě i svět

zázrakem svého těla.

Naslouchání

Víš, jakou řečí mlčí země?

O čem si zpívá vítr z hor?

Proč jarní řeka hučí temně,

když pádí za obzor?

Naslouchej tichu celou duší,

abys byl světu blíž.

A proč ti srdce v těle buší –

víš?

Ptáci

Máte můj obdiv, bando ptačí,

odvážní lovci, pilní sběrači

v světě, kde každý každého rád přechytračí,

vynalézaví stavitelé hnízd,

krmiči mláďat, která musí jíst,

piloti dálkových i vyhlídkových letů,

hledící s nadhledem a láskou na planetu,

vždy čilí, neúnavní, veselí,

od rozbřesku až do soumraku v jednom kole,

bez dovolených, svátků, nedělí,

a žádné kafíčko a cigárko a štamprli si nedáte –

a vy si ještě zpíváte!

Návod k použití knížky básní

Kdo stvořil svět? Bůh, když se božsky opil.

Kdo jsme? Jsme Sisyfové. Běžci od Thermopyl.

Žijeme v pravdě? Hlavně masochisté.

Jsou ženy z Marsu? To je víc než jisté.

Je život sen? Sen, který si sním uvnitř cizí hlavy.

Kdy zmoudříme? Až bude pozdě na opravy.

Je láska věčná? V dětech našich dětí.

Je Bůh muž? Kdeže – žena, božská, samotřetí.

Je náš svět v pořádku? Svět ano – my jsme v nepořádku.

Co bude po smrti? Vše začne od začátku.

Náš nepřítel? Náš přítel rozum – rádce zrádce.

Čemu nás učí básně? Ptát se.

Báseň psaná na letenku

Kdo chce vidět všechno, neuvidí nic,

marně překračuješ všechny rovnoběžky.

Lepší kupka sena nežli hotel Ritz.

Nejvíc vidí ti, co chodí pěšky.

Vidět Neapol

Vidět Neapol a zemřít,

vidět Tahiti a obživnout,

vidět Machu Picchu a osedlat si kondora,

vidět Himálaj a potřást yettimu tlapou,

vidět Altamiru a zestárnout o 15 tisíc let,

vidět Cape Canaveral a omládnout o 30 tisíc let,

vidět Mars a pak vzhůru na Antares

a nezdržet se nikde příliš dlouho,

abych měl stále dostatečný náskok

před horlivou jednatelkou cestovky Mors & Comp.,

která má v popisu práce předat mi osobně pozvánku

na prémiovou cestu na Onen Svět…

Bude ti trvat

Bude ti trvat celou věčnost,

než se smíříš s tím,

že nejkrásnější člověk planety

je někdo jiný a ne ty,

že nejchytřejší člověk planety

je někdo jiný a ne ty,

že nejskvělejší člověk planety

je někdo jiný a ne ty.

A bůhvíkolik věčností tě bude stát,

než budeš umět

mít je rád.

Okamžik

Den co den

jsem se pokoušel

zachytit tápavými slovy

prchavý okamžik,

zatímco kolem prchaly

hodiny,

dny

a roky,

až mi pod rukama

utekl život

jako okamžik.

Jak líbá mladá dívka

Líbá tak zlehka, zlehounka,

jako když na rty motýl usedne,

jako když třešeň zjara rozkvete

a zvony zvoní poledne,

a netuší, že její políbení

jednomu chlapci život navždy změní,

jako když závan motýlího křídla

na druhém konci planety

dnes po ránu

probudí uragán

a vlnu tsunami

a výbuch vulkánu.

Kdo vyvádí duše ze tmy

(Evě)

Kdo vyvede duše ze tmy,

muže, ženy, matky s dětmi?

Z hlubin času, kde je mrazí,

všechny, kdo jsou naši drazí.

Z hloubi země, ze dna moří,

ať si s námi pohovoří.

Stačí štětec, plátno, barvy,

zrodí se jak motýl z larvy.

Vyveď duše z tmy a zimy,

ať jsou s námi a my s nimi.

Jak mohu

Jak mohu myslet na práci,

na všechny povinnosti

a všechny zbytečnosti

a všechny ukrutnosti světa,

když cítím, jak se tvoje nahé tělo

zázračně rozvonělo,

a já teď musím myslet na tvé oči,

a musím myslet na tvé vlasy,

na tvé rty,

na tvá ňadra,

na tvůj klín…

Láska je hořká jako blín.