STANISLAVA KUČEROVÁ
Nepřátelé Slovanů od pradávna podporovali každou názorovou a postojovou nejednotu Slovanů a využívali ji. Není tomu jinak ani v současné době. I dnes se vůdcové velmocí řídí starým římským imperialistickým principem „Divide et impera“.

Studená válka skončila počátkem 90. let minulého století slavnostním sjednocením rozděleného Německa, a zároveň všeobsáhlým rozbitím všech perspektivních slovanských států. Rozděleno bylo hrdé Česko-Slovensko na oslabené Česko a malé Slovensko.

Početní Rusové se separativně rozštěpili na Velkorusy, Bělorusy a Malorusy (Ukrajince). A u nich nepřestává zahraniční podpora rozbíječských „mejdanů“ a vzájemných vojenských konfliktů. Všechno to ovšem pod závaly lživých zahraničních hesel o demokracii a lidských právech a o právech (některých) národů.

Stejně propagandisticky zaštítěné bylo nelítostné válečné zničení Jugoslávie, rozbití společného státu Srbů, Chorvatů, Slovinců a Makedonců. Dnes je tam hrstka závislých vazalských balkánských zemiček.

Takový je výsledek nelidského bombardování, mezinárodního pronásledování nepoddajných vůdců a ovšem – neprodyšné propagandy ze strany útočících velmocí. Válčí se pod prapory manipulativních, podvržených hesel, jimiž se bohužel i někteří Slované dají oklamat a svést. Oživeny byly staré spory mezi Poláky a Rusy.
I dnes, po uplynulých staletích, se právem můžeme ptát: Kde zůstal panslavismus? A kde zůstalo varování knížete Svatopluka z Velké Moravy? Proč příslušníci slovanských národností nedrží při sobě a proč dovolí, aby byli velmocenskými zájmy, podvodem a násilím od sebe odtrženi? Vrátí se někdy „Svatoplukovy pruty“ zase k sobě?