ANDREA VYHNALÍKOVÁ

Nemoc nechodí po horách, ale po lidech, dalo by se parafrázovat jedno z nejkrutějších a bohužel i nejpravdivějších lidových přísloví. Tenhle virus - turista, který by se jinak toulal po českých luzích a hájích bez povšimnutí a pozornost by mu věnovali snad jenom lékaři, sestry a nemocniční pomocný personál, má ale ve veřejnoprávní čubce (něžné pojmenování čubička si ta prolhaná a ulhaná svině za to, co dělá to její strašení s veřejností, nezaslouží) a bakalomédiích takový prostor a reklamu, že bledne závistí i ebola. Co ta reklama dělá s lidem obecným, by vydalo na knihu.

Ráda bych předeslala, že jsem člověk, který má před nemocí a zvlášť takovou potvorou, jako je koronavirus, respekt, ale rozhodně z ní nemíním dělat covidnici, jako to dělají velekněží covidího chaosu. Co to udělá s národem, když se z koronaviru začne dělat zlá zabijácká Covidnice a lidé dostanou STRACH s velkým S a navíc třikrát vytučněným a vyčárkovaným, to je opravdu pěkné podívání pro vládce temnot, neb opakem a falzifikátem lásky je strach, opakem a falzifikátem pokoje jsou rozbroje a opakem a falzifikátem radosti je deprese.

Celá taškařice začala letos v březnu, kdy nám postupně zavřeli: školy, trhy, obchody a služby a nakonec i nás samotné. Ven jsme směli jen do práce (pokud náš podnik zrovna nezavřeli), nakoupit, do lékárny či k lékaři. Zavření doma mezi čtyřmi stěnami jsme v televizi sledovali hory rakví, vyčerpané zdravotníky, poslouchali katastrofické scénáře o tisících mrtvých.

Ti otrlejší si tu hororovou podívanou zpestřili hrou zvanou Dohoň Kvida, spočívající v pozorném sledování zpráv a vypití panáka lihoviny, kdykoli se z televize ozvalo slovo koronavirus (a že to bylo často).

Z takového velikého bububu strašení by hráblo každému zdravému jedinci, a tak to sedlo i na naše mocipány. Ti už i bez Covidnice nevědí, co roupama, ale tenhle bubák je definitivně dorazil. Nejdřív jsme museli mít roušku všichni a všude a chodit ven mohli maximálně s jedním člověkem. Potom ji mohli konečně odložit i lidé handicapovaní (což se později stalo důvodem, proč těmto lidem znemožnit plnohodnotný rozvoj a vzdělávání), pak jsme ji mohli i my zdraví sundat, když jsme jeli v autě s rodinou, pak venku… až nám nakonec po třech nekonečných měsících konečně odemkli ekonomiku a umožnili žít aspoň trochu normálně. Zaděláno na velký průšvih už ale je. Pozdě totiž přišla slova páně premiéra o tom, že je třeba Covidnici zlikvidovat a lidem vysvětlovat, že jde jen o maličkatý covid. Lidem už totiž Covidnice, zřejmě omylem, vlezla na mozek.