JIŘÍ JÍROVEC

Tak končívaly úřední dopisy v době, kterou jistý Farský označil za hnus a devastaci. Podpis připomínal, že mír je to, co svět, tedy lidé, potřebují.

Karel Sýs nedávno poskytl rozhovor Sputniku u příležitosti 100. výročí hry Karla Čapka R.U.R.

Není nadšen z robotů. Jako básník totiž vidí degradaci lidství, která vyhovuje strůjcům nového světového řádu. Jsme vedeni ke zblbnutí. Hamletův monolog je přerušen reklamou na neodkladnou koupi zaručeně nepromokavých vložek. A co nevidět, Hamlet bude považován za kazisvěta, který nám divákům ukrajuje ze zajímavé informace, kde a za kolik lze tyto vložky sehnat, i když z principu nemenstruujeme… Roboti berou lidem práci i dnes a lid to odevzdaně vítá. Nakonec nebudeme dělat nic než čučet na monitor. Ten odpoví na každou otázku, jen ne na tu ‚žít či nežít‘“.

Básníci mají pravdu, i když často potlačena bývá. Momentálně jsme zblblí „pokrokem“ zvaným digitalizace. Zapomínáme, že co je technicky možné, je často zcela zbytečné, ne-li škodlivé. Lze dodat, že významnou roli užitečných idiotů hrají programátoři. Jsou jen kolečky v soukolí. Protože nevidí celek, bezmyšlenkovitě sepisují svoje scripty. Nenesou odpovědnost za výsledek. Nejsou v obraze a není nad nimi Bůh, který by jim nevědomost odpustil anebo hnáty přerazil.

Před několika lety byla v kanadském radiu CBC diskuze o „robotickém policajtovi“, který, byv obdařen umělou inteligencí, může na ulici zastřelit, koho si zamane. Výmluvu obstará několik řádek programu.

Tuhle se konala vojenská sláva, na které se papalášové poplácávali (kvůli covidu-19 jen obrazně) s jenerály po ramenou a svorně žádali ještě lepší zbraně pro souš, vodu i vzduch. I kousek vesmíru chtějí pro svoje kejkle. Zeman si jako vrchní vojevůdce zaliboval, že již máme jednotku dronů a že se americké vrtulníky osvědčily v boji (neřekl, že v prosraných válkách) a jsou tedy lepší než italské, jimž křest ohněm zatím chybí.

S drony mají problém v USA, protože pilotům, kteří je z poklidu floridského centra ovládají, se zabíjení začalo eklovat. Kamery na dronech jsou totiž tak citlivé, stěžovali si piloti, že zachytí hnědnutí, když z těla mizí život. Pilot jde domů, hněď má ještě před očima a rodina se zajímá, jak se měl v práci.

Naši Hurvínkové tají, jak si představují budoucí válku. Co když se nesplní sen dorazit Putina na první dobrou? Zeman pak možná pojede na vozejku, aby s berlemi nad hlavou zachránil situaci voláním: „Hr na ně, hin se hukáže!“ Zatím to nespěchá. Svět musí počkat, až dozbrojíme.

Biden má pověstných 100 dní, aby se vzpamatoval z vítězství ve volbách a vyjevil, kam nasměruje rakety a zlobu. Zatím z jeho tábora přichází smršť neuvěřitelných banalit:

Historické výzvy vyžadují historický nový přístup. Složité problémy vyžaduji rozrůzněnost perspektiv. A globální problémy vyžadují americké vůdcovství. Jsme připraveni obnovit vedení, které bude, že Spojené státy musejí mít vůdčí roli nejen příkladem naší síly, ale i silou našeho příkladu.“

Jenže co se stane, když o Vůdce Bidena nebude svět stát? Rozzlobí se a bude zlý na půldruhou miliardu Číňanů? Jen abychom jednou neříkali „zlatý Trump“.

Nedávno uvítali naši papalášové padlou vojákyni. Škoda mladého života, jenže spadnout s helikoptérou není hrdinství. Toliko byla v nesprávný čas na nesprávném místě. Byla na Sinaji kvůli cizím zájmům. Pokud věříme v Boha a jeho vůli, došla štěstí, že ji k sobě povolal.

Pro jenerály a politiky byl její návrat domů příležitostí, aby uronili něco krokodýlích slz. Kdepak Kryl s jeho „že bych šel znovu a rád… nasrat jó nasrat“.

V Kanadě vítával premiér spolu s ministrem obrany a generalitou první padlé, když se vraceli z Afghánistánu. Vlajky, proslovy, TV kamery a slzí až to klouzalo. Pak parády skončily a z věže Parlamentu zmizel černý prapor, oznamující další smrt. Skončily otravné cesty na vojenské letiště. Kdo se tam má vláčet, jsou to dvě hodiny cesty tam a zpět.

Znal jsem jednoho z kanadských padlých. Jmenoval se Mark Wilson. Jako 40. oběť se vrátil z Afghánistánu již bez velkých cirátů. Vrchnost zjednodušila ceremoniál, prý s ohledem na city pozůstalých.

Zmínil jsem vojenskou slávu, která se konala 24. 11. 2020. Možná jsem se přeslechl, ale slovo mír na ní nezaznělo.

A tak jsem odešel od obrazovky s těžko splnitelným přáním: Bůh ochraňuj naši planetu i naši zem, pokud mu za to stojíme, před těmi, kteří to krásné slovo vytěsnili ze svých bojechtivých hlav.