Jozef Kupčík se narodil 18. srpna 1971 v Ružomberoku v tehdejším Československu. V roce 1996 se přestěhoval do Žatce, kde bydlel 19 let. Protože v současné době pracuje v Praze, tak bydlí na Kladně. Představuje se především jako písničkář. Ale je také autor hudby a svých textů. Hlavně také skvělý muzikant.

Vystudoval střední školu textilní s uměleckým zaměřením módní návrhář.

Za 35 let na hudební scéně uskutečnil více než 1000 vystoupení v Čechách, na Slovensku a v Německu.

V devadesátých letech se živil a vystupoval jako pouliční muzikant v zahraničí s repertoárem skupiny Beatles.

Od roku 2013 do roku 2019 působil jako zpěvák a kytarista v bigbeatové legendě Brutus, se kterou absolvoval 120 vystoupení ročně.

Z prvního manželství má dvě děti, které jsou obě hudebně nadané a činné.

V současné době vystupuje se svou druhou ženou Evou se svým hudebním projektem LOVEBEAT. Na tomto výrazném projektu se podílely špičky české hudební scény. Kupčíkem vydané CD „Cesta k tobě“ bylo příznivě přijato publikem i hodnoceno kritikou (ROCK A POP 2018).

V jeho textech můžeme nalézt i tvrdou kritiku současného kapitalistického systému.

Vydané CD LOVEBEAT se prostřednictvím Supraphonu prodává ve více než 200 internetových obchodech na celém světě.

Jeho zpěv je možné slyšet také ve filmu Dvě nevěsty a jedna svatba.

FRANTIŠEK SARNA

 

JOZEF KUPČÍK

Zrnko naděje

Čas si na obláčku letí,

pamatuju jako děti,

sedávaly spolu venku,

doma nedopitou sklenku.

Venku tma a skoro lilo,

zářivě se v temnu žilo.

 

Čas je mocným kouzelníkem,

válčení se stalo zvykem,

změnilo se, co se dalo,

zubatá má pořád málo.

Arciďábel, ten si hoví,

hamižníci pořád noví.

 

Jó, máme svobodu, hlavně neztrácet pohodu.

 

Nikdo nevyvázne živý,

despocie klauny živí,

ty nás za to na oplátku,

nasměrují na oprátku.

Zrnko naděje nám vzali,

když jsme opojení spali.

 

Stvůra nezná slitování,

žoldáci se platí z daní,

posloucháme nářek matek,

když se děti vrací z jatek.

Plebejcům se budem klanět,

do válek je popohánět.

 

Proč se honorace bojí,

bez noblesy pořád brojí?

Vlasy šediví jim hrůzou

před tou bolševickou lůzou.

Podléhají kultu šaška,

z pravdy lásky zbyla fraška.

 

Jó, máme svobodu, hlavně neztrácet pohodu.

Jó, fikce svobody, padáme volným pádem do vody.

 

Kašpar s modrou knížkou

Kašpar s modrou knížkou dnes posílá naše děti do války,
kluci nebo holky, všichni budou platit krutou daň.
Ještě včera děti, holky v klidu navlékají korálky,
to je už všechno jedno, přeje si to přece strýček Sam.


Lásko, zítra mi na pozdrav zamáváš,
lásko, pusu na rozloučenou mi dej.
Lásko, zbytečně na ty skety nadáváš,
lásko, dneska se na mě ještě směj.


Zaprodaná země ztratila svou hrdost, už se netváří,
novinářská smečka překrucuje pravdu, to je fakt.
My jdeme s novou dobou, už zase lže se lidem do tváří,
ve jménu míru do pochodu nám hraje války takt.


Tak je tu jiná doba, dnes pravičák si dá Lennona na tričko,
tak naši slavní určují víru, módu, vkus.
Poradí rádi, vždyť pro ně je to maličkost,
národ to žere, no pro mě je to hnus.

 

Kdo říká pravdu…

Kdo říká pravdu, to je blázen,
ať padne jeho hlava na zem.
Hledaný muž byl viděn v dáli,
bývaly dny, kdy se mu smáli.


Ale čas letí, roky plynou,
měl zvolit tenkrát cestu jinou.
Déšť neustává, prší stále,
za obzor nekonečných dálek.

Nestačí nám sen, mečem, kladivem
nemoc zabijem, je to naše zem.

Synáčku neplač, svět se mění,
hvězdičky provází tvé snění.
Jak utíkali jsme na západ,
dnes víme, byl to blbej nápad.


Žehráme na zločince a víme,
že jim to sami dovolíme.
Už jednou musíme to zkusit,
už nechci slzy v sobě dusit.


Přemýšlím o tom snu i dále,
zem může žít bez pana krále,
Už spálil tolik snů a květin,
lotosových kvítků i kopretin.


A hrdinové stále hynou,
nehynou ale svojí vinou.
Volají sláva, dav jim mává,
když válkou někdo vydělává.

Nestačí nám sen, srpem, kladivem
nemoc zabijem, je to naše zem.

 

Žehráme na zločince a víme,
že jim to sami dovolíme.
Už jednou musíme to zkusit,
už nechci slzy v sobě dusit.


Přemýšlím o tom snu i dále,
zem může žít bez pana krále,
Už spálil tolik snů a květin,
lotosových kvítků i kopretin.


A hrdinové stále hynou,
nehynou ale svojí vinou.
Volají sláva, dav jim mává,
když válkou někdo vydělává.

Nestačí nám sen, srpem, kladivem
nemoc zabijem, je to naše zem.

 

Země nápadů

Uvádím hvězdy do rozpaků,
blahoslaveni chudí duchem.
Soutěž od rána do soumraku,
splašená show je cejtit puchem.

Už nechci nikdy myslet hlavou,
citlivost dám za pitvoření.
Bez cíle v noci za zábavou,
kulturní hnůj dám za umění.

Smetánka do očí se směje,
frontální útok na diváka.
Ty nevíš, co se s tebou děje,
sprostota, nahota tě láká.

Zem, která prodá vlastní vodu,
odevzdá rozum do komise.
Z milosti rána svému rodu
a česká lípa mlčí tiše.

A zlatokopky s plastikama
stojící v řadě na kabelky
i negramoti s titulama,
dle plánu zas otroci telky.

Dnes už tě úsměv nepohladí,

a ani pohled bezdomovce

a plytká louže bez pozlátka

v podvečer neprobudí ovce.

Pomalu slábnou zvuky písně,

vyčpěly sametové slasti.

V dobrém i ve zlém pochopíme,

že jsme se utopili v pasti.

Země nápadů,

časem změnila zaměření

na zemi odpadů.