vp

Sergej Alexandrovič Jesenin (* 3. 10. 1895 + 28. 12. 1925) je autorem dvaceti čtyř básnických knih. V raném období psal Jesenin převážně drobnou lyriku inspirovanou krásou přírody, folklorem, láskou a pravoslavím. Jeho zájem o ruské dějiny se projevil v poemách. Snažil se o smíření světa staré Rusi se světem revoluce. Předmětem této glosy ale není rozebírat jeho dílo, ale připomenout si jeho ohlas v českém prostředí.

První vydané překlady (většinou výbory) se objevily záhy po básníkově smrti: Jiná země, Anna Sněgina, Píseň o velikém pochodu (Hora, Mathesius, 1927), Básně (Zábrana, Mathesius, Hora a další, 1931, 1946, 1955), Modravá Rus (Frynta, Mathesius, Hora, 1940, 1947, 1965), Lyrika (Zábrana, 1964), Perské lásky (Daněk, 1971), Luna z jantaru (Zábrana, 1973), Zvony v trávě (Daněk, 1975), Zpěvy Modravé Rusi (Mathesius, 1975), Oheň jeřabin (Zábrana, 1975), Za píseň život jsem vyměnil (Bergrová, Frynta, Hora, Mathesius, 1979), Slaměný měsíc (Zábrana, 1981, 2016), Ryšavý podzim (Zábrana, 1984), Černý nepřítel (Bergrová, 1989, Anna Sněgina, Černý muž (Staněk, 1995), Nebudu si lhát (Bergrová, 1995), Nářek harmoniky (Zábrana, 1984), Rozbité zrcadlo (Daněk, 2007).

Básník si u nás získal pozici téměř domácího autora. Oslovil největší básníky – překladatele z ruštiny. Nechci vyslovovat kategorický soud, ale pro mnohé čtenáře je jistě stále živý a lze se četbou jeho veršů potěšit i poučit dodnes. Ostatně i vydavatelé a dědicové mají zájem na reedice. Závěr jedné básně (v překladu Zdenky Bergrová) patří mezi ty poučné.

Kanár v kleci zpívá nápěv cizí

a je k pláči směšné bez ducha.

Lidé potřebují slovo ryzí,

hlas můžeš mít jako ropucha…