MIROSLAV KANTEK
Zavražděnou láskou nazí
aneb Kruté podobenství o dnešku
Svůj pár bílých vyspělých šestek
pod triko sis sbalila
a mé ponížené ego vedle tebe v autě
se teď uraženě vrtí
protože tvá snaha vyrvat výletem do Francie
naši umírající lásku smrti
je už vysloveně zpozdilá
Z královských ložnic na Loiře
spíš než co jiného mrazí
V pohádkových perlách zámků
– Chambord – Blois – d‘Amboise –
čím blíže Paříži
se naší lásky stáváme
dva dost potenciální vrazi
Mona Lisa v Louvru za sklem
poťouchle se šklebí – ví svoje:
Leonardo byl přec spíše na chlapy…
Stejně tak jako tvé vyspělé šestky
A já abych si teď dával pozor na tlapy
jimiž bych tě nejraději zaškrtil
ty skomírající lásko moje
Pařížským mostům kroutí Seina
vodnaté nohy chladivou koupelí
ve Versajích padla další hlava
Montmartre zmírá na úbytě
v Muzee d‘Orsay se obavou slily
impresionistické pastely
a jeptišky v Sacré-Couer – komu???
zpívají Halelujá – sláva!…
Smola rozpálená nenávistí
prší z hořících střech Notre Damu
barevné chrliče se chechtají
Kristus na kříži skonal strachem
gotické dlaně se vyděšeně k nebi vzpínají
a hrbáč Quasimodo za komínem skřehotá:
Člověče, zab už konečně tu dámu!
Barevné vedro v Provence
náš dialog až na nulu srazil
mistrál zuří nepříčetně:
Chceš snad ještě něco říci?!
Mít v ruce břitvu jako Gogh
krve by do Rhony tekly potoky
a Gauguin hrůzou ztuhnul v kukuřici
protože my – naší zblblé lásky
dost potenciální vrazi
se v makových polích
uprostřed tisíců hnědých makovic
zmítáme divokým milováním
zfetovaní a konečně
naší zavražděnou láskou nazí…
Konec lásky v Česku
Děsí tě, že v Česku nám zemřela láska
jen zvadlá květina po ní zůstala
Sama přitom sypeš jedy ptákům…
Ta láska, děvče,
hubeným mravním kontem skonala
Máme teď v Česku podivné zvyky
– ptákům z jedů tuhnou rysy –
udílet medaile technikům erotiky!
Ale my jsme se přece taky s vervou milovávali…
Jenže jaksi tajněji a hlavně – kdysi
To se prostě dneska v Česku stává
plakat nad mrtvými ptáky rozhořčeně,
zatímco každý šejdíř vrchu nabývá
roztrhnou ústavou nad hlavou na Letné mává
hnojiště mu k tomu hýká nenadšeně
a málokdo už málokomujeho mravy proclívá
V Čechách by láska nikdy nezemřela
Provizorní blues
V botníku mám jednu provizorní botu
V pokoji dvě provizorní nohy u židle
A jenom pouhou půlku práva na robotu
a provizorní zuby značně prořídlé
I v zrcadle vidím pouhou půlku hlavy
ta druhá se provizorně někam poslala
do pekla a nebo možná do zahrady
aby rajský jabka z trávy sbírala
A i v holce co mi řekla že je stálá
že by možná o půl mojí kytky stála
mám zase tu věčnou smůlu od života
už pátej chlápek tenhle tejden provizorně sálá
Život je holt někdy nejčernější hrobka
jindy exhibicí září pódium
někdy zakousne se jak hladovej potkan
jindy je jen trapný provizorium
Až časová smyčka zas mě pošle zpátky
Až si vlastní záda zase ukážu
pak zasunu hlavu s chutí do oprátky
a na krku si provizorní uzel uvážu
Asfaltový blues
V hlavě se mi zpupně chechtá
běs, co louhem nitro leptá
v ústřici jsem místo perly
našel slizkej hnus
Rodiny zas se po roce
láááskyplně držej za ruce
dědek zpívá koledu
co včera rozbila se na ledu…
A proto ti teď můžu napsat
svoje asfaltový blues
Pivem zpitý santusáci
co nechtějí žádnou práci
v zastavárnách prodali
jmelí zlatej kus
Exekutor sbalí si
jejich holý zadek do mísy
v oknech bije zimní déšť
policajt se chechtá: Vem to nešť!
A proto ti teď můžu zpívat
svoje asfaltový blues
Mouchy hladem bzučej líně
já si meju ruce v rudým víně
pavouci maj na bruslích
dokonalej skluz
Kapři v rytmu štrauss-valsu
tančej žhavou sex salsu
pouští plujou koráby
klauni v rakvích hrajou vrhcáby…
A proto ti teď můžu zpívat
svoje asfaltový blues
Politici jsou si jisti
předsudečnou nenávistí
v TýVý skříních předvádějí
fraškovitej kus
A zatím seniorům do huby
zdarma lítaj jen asfaltoví holubi
v krku pálej kopřivy a boháči se nestydí…
A proto ti teď můžu zpívat
svoje asfaltový blue
Pro úspěch svý COVID zkoušky
mám na hubě štyry roušky
tu pátou mi zdarma střelil
jeden tajnej Rus
Zejtra letim do Číny
zakoupit tam vakcíny
přitom, pravda, bude fajn
zaskočit si na Tchaj-wan…
a proto ti teď můžu zpívat
svoje asfaltový blues
Břicho dme se horkým rumem
Někdy jsme!…a nikdy budem…
Pod bičem se koně dali
z trapu v krotkej klus
Dneska večer pro svůj splín
koupim si tvůj horkej klín
Jakýpak s tim orace?
Mým smutkem zplesnivěj i matrace
A proto jsem ti napsal
tohle smutný těžký černý
asfaltový blues…