MIROSLAV KANTEK

Zavražděnou láskou nazí

aneb Kruté podobenství o dnešku


Svůj pár bílých vyspělých šestek

pod triko sis sbalila

a mé ponížené ego vedle tebe v autě

se teď uraženě vrtí

protože tvá snaha vyrvat výletem do Francie

naši umírající lásku smrti

je už vysloveně zpozdilá

 

Z královských ložnic na Loiře

spíš než co jiného mrazí

V pohádkových perlách zámků

Chambord – Blois – d‘Amboise –

čím blíže Paříži

se naší lásky stáváme

dva dost potenciální vrazi

 

Mona Lisa v Louvru za sklem

poťouchle se šklebí – ví svoje:

Leonardo byl přec spíše na chlapy…

Stejně tak jako tvé vyspělé šestky

A já abych si teď dával pozor na tlapy

jimiž bych tě nejraději zaškrtil
ty skomírající lásko moje

 

Pařížským mostům kroutí Seina

vodnaté nohy chladivou koupelí

ve Versajích padla další hlava

Montmartre zmírá na úbytě

v Muzee d‘Orsay se obavou slily

impresionistické pastely

a jeptišky v Sacré-Couer – komu???

zpívají Halelujá – sláva!…

 

Smola rozpálená nenávistí

prší z hořících střech Notre Damu

barevné chrliče se chechtají

Kristus na kříži skonal strachem

gotické dlaně se vyděšeně k nebi vzpínají

a hrbáč Quasimodo za komínem skřehotá:

Člověče, zab už konečně tu dámu!

 

Barevné vedro v Provence

náš dialog až na nulu srazil

mistrál zuří nepříčetně:

Chceš snad ještě něco říci?!

Mít v ruce břitvu jako Gogh

krve by do Rhony tekly potoky

a Gauguin hrůzou ztuhnul v kukuřici

protože my – naší zblblé lásky

dost potenciální vrazi

se v makových polích

uprostřed tisíců hnědých makovic

zmítáme divokým milováním

zfetovaní a konečně

naší zavražděnou láskou nazí…

 

Konec lásky v Česku

Děsí tě, že v Česku nám zemřela láska

jen zvadlá květina po ní zůstala

Sama přitom sypeš jedy ptákům…

Ta láska, děvče,

hubeným mravním kontem skonala

 

Máme teď v Česku podivné zvyky

ptákům z jedů tuhnou rysy –

udílet medaile technikům erotiky!

Ale my jsme se přece taky s vervou milovávali…

Jenže jaksi tajněji a hlavně – kdysi

 

To se prostě dneska v Česku stává

plakat nad mrtvými ptáky rozhořčeně,

zatímco každý šejdíř vrchu nabývá

roztrhnou ústavou nad hlavou na Letné mává

hnojiště mu k tomu hýká nenadšeně

a málokdo už málokomujeho mravy proclívá

 

V Čechách by láska nikdy nezemřela

 

Provizorní blues

V botníku mám jednu provizorní botu

V pokoji dvě provizorní nohy u židle

A jenom pouhou půlku práva na robotu

a provizorní zuby značně prořídlé

 

I v zrcadle vidím pouhou půlku hlavy

ta druhá se provizorně někam poslala

do pekla a nebo možná do zahrady

aby rajský jabka z trávy sbírala

 

A i v holce co mi řekla že je stálá

že by možná o půl mojí kytky stála

mám zase tu věčnou smůlu od života

už pátej chlápek tenhle tejden provizorně sálá

 

Život je holt někdy nejčernější hrobka

jindy exhibicí září pódium

někdy zakousne se jak hladovej potkan

jindy je jen trapný provizorium

 

Až časová smyčka zas mě pošle zpátky

Až si vlastní záda zase ukážu

pak zasunu hlavu s chutí do oprátky

a na krku si provizorní uzel uvážu

 

Asfaltový blues

V hlavě se mi zpupně chechtá

běs, co louhem nitro leptá

v ústřici jsem místo perly

našel slizkej hnus

Rodiny zas se po roce

láááskyplně držej za ruce

dědek zpívá koledu

co včera rozbila se na ledu…

A proto ti teď můžu napsat

svoje asfaltový blues

 

Pivem zpitý santusáci

co nechtějí žádnou práci

v zastavárnách prodali

jmelí zlatej kus

Exekutor sbalí si

jejich holý zadek do mísy

v oknech bije zimní déšť

policajt se chechtá: Vem to nešť!

A proto ti teď můžu zpívat

svoje asfaltový blues

 

Mouchy hladem bzučej líně

já si meju ruce v rudým víně

pavouci maj na bruslích

dokonalej skluz

Kapři v rytmu štrauss-valsu

tančej žhavou sex salsu

pouští plujou koráby

klauni v rakvích hrajou vrhcáby…

A proto ti teď můžu zpívat

svoje asfaltový blues

 

Politici jsou si jisti

předsudečnou nenávistí

v TýVý skříních předvádějí

fraškovitej kus

A zatím seniorům do huby

zdarma lítaj jen asfaltoví holubi

v krku pálej kopřivy a boháči se nestydí…

A proto ti teď můžu zpívat

svoje asfaltový blue

Pro úspěch svý COVID zkoušky

mám na hubě štyry roušky

tu pátou mi zdarma střelil

jeden tajnej Rus

Zejtra letim do Číny

zakoupit tam vakcíny

přitom, pravda, bude fajn

zaskočit si na Tchaj-wan…

a proto ti teď můžu zpívat

svoje asfaltový blues

 

Břicho dme se horkým rumem

Někdy jsme!…a nikdy budem…

Pod bičem se koně dali

z trapu v krotkej klus

Dneska večer pro svůj splín

koupim si tvůj horkej klín

Jakýpak s tim orace?

Mým smutkem zplesnivěj i matrace

A proto jsem ti napsal

tohle smutný těžký černý

asfaltový blues…