JIŘÍ JÍROVEC

Covid zatím leží jako milosrdná mlha nad zruinovanou českou politickou krajinou. Občas se trochu zvedne, to mlhy dělávají a v takovém okamžiku se odkryje, že nám vládne zloduch. Sám předseda Ústavního soudu Rychetský to řekl na kameru, na tu naši milovanou, veřejnoprávní.

„Člověku se to až hnusí, když to vyprávěti musí,“ zpívá se v přisprostlé písni Brandenburák. Našemu soudci se vyjevení vlastního názoru na Babiše opravdu, ale opravdu hnusilo, ale občan má právo vědět, jaký charakter vládne a jaký soudí.

Vládne nám komunista. O takových se kdysi říkalo, že to jsou lidé zvláštního ražení. Většinou se zdůrazňovalo jejich pracovní nasazení: Překročit normu u soustruhu nebo na šachtě. Byli ovšem tací, kteří zakamuflovali nenávist k rodné straně tak dobře, že oklamali ty, kteří je během kandidátské lhůty hodnotili. Prolhali se dovnitř a nakonec uspěli i s převlekem do sametových kabátů, s nimiž se dostali do vytoužených výšin.

Kubera „byl u nich“ stejně jako i Štech, taky ze Senátu, Zeman co je prezident, Fischer co byl premiér a ministr financí, Rusnok se stejným osudem, i naši špičkoví generálové Pavel a Šedivý. Pozdní komunista Špaček dbal, aby Havel nejezdil na koloběžce a nenosil krátké kalhoty. To je hodně nenávisti na vrcholu mocenské pyramidy. KSČ rozvracel zevnitř i sám Rychetský.

Pod dekou covidu se odkopává garnitura žíznící po moci. Ideje jsou pro ni passé. Hlásí se ke skořápce zvané liberální demokracie. Jsou pevni v přesvědčení, že jim dopomůže k moci. Žádné slovo jim není cizí a tak bezostyšně žonglují se slovy pokrok, hodnoty a obrana (to zní lépe než válka). Sejde se i udavačství k domácímu i cizímu uchu.

Až na výjimky se vyhýbají slovu národ. Přepisovačům historie na tu definitivně „pravdivou“ se nehodí do krámu. Místo toho nás uvědomují, že jsme páchali zvěrstva na našich milých krajanech. Točíme o tom filmy, jejichž scénáře si upravujeme tak, aby dílo vyhovovalo představě těch, kdo je financují.

Dozvídáme se, jak jsme si krásně žili pod Habsburky. Postavíme nějakou tu sochu a vrátíme se k názvu Německý Brod. Proč pojmenovávat město po rozvraceči, který „trpěl“ s polopenzí v Brixenu.

Časem se omluvíme, že jsme zabili Reinharda, taťku čtyř dětí, sportovce a muzikanta. Vždyť to byl vizionář, jemuž Prozřetelnost naznačila obraz budoucího postavení Německa v Evropě. Proč by měl chtít Čechy vybílit, když stačilo, aby se naučili dobře německy. Jejich řeč se beztak hemžila germanismy.

Možná jednou změníme i názor na Hitlera, který jen díky nepřízni osudu neporazil světově nenáviděného bolševika Pepu. Není den, aby média nepřipomněla strýčka Ádu, tu s Evíkem a psem, kterého miloval víc než Braunovou, s generály nebo nepřímo prostřednictvím zbraní, které měly porazit Stalina.

Na úplné překabátění je ještě čas. Zatím je třeba odstranit oligarchu a jeho věrné. Sama Prozřetelnost nám seslala dar, tedy covid toho jména devatenáctý. A tak se zašpičaťují vidle všech potřebných velikostí.

Hr na ně, tak pěkně po husitsku (pardon, chci říct po katolicku): na Babiše, Blatného, Hamáčka a Prymulu. A taky na Schillerovou, tu dámu sedící na truhlici se zlaťáky, která nedá a nedá, a když už, tak rozhazuje příliš.

Opozice cítí krev, a jista si svým vítězstvím slintá nad vidinou kořisti. Plivance od hub odletují, ale zatím jde o přípravné plivání. Na zástupné terče jsou uplivována trojsloví: chaos – neschopnost – selhání, někdy selhání – neschopnost – chaos či selhání – chaos – neschopnost. Podle toho, jak se straničtí stratégové zrovna probudí.

Pokud se vládě něco podaří, létají vzduchem slova o oligarchově marketingu a PR. Sejde se i obvinění, že tu kterou myšlenku stejně opozici ukradla.

Je-li třeba načerpat síly a obnovit zásobu slin, vidle se házejí do předcovidní minulosti, protože i tam byl chaos – neschopnost – selhání. Proto je v popředí zájmu Rusko a Čína a na zadní plotýnce sporáku se nenechá vychladnout Čapí hnízdo. Pět let od udání se ještě bude hodit.

Zeman ve své zlotřilosti a zlomyslnosti určil termín voleb. Ať si občan co nejdéle vychutná předvolební šmejdské divadlo. Bezmála rok budou padat hlavy, vznikat a zanikat průniky programů a uzavírat zákulisní dohody, jak dostat ty nejsprávnější lidi ke korytům.

Půjde o volby šmejdů. Jaké si zvolíme, takové budeme mít.