FRANTIŠEK UHER

Kdykoli slyšíme či čteme Mexiko, vybaví se nám základní geografické, historické a kulturní údaje, existence předkolumbovských říší Mayů, Toltéků a Aztéků, některé události a jména z historie země bohaté na revoluce (Pancho Villa), zprostředkované nám uměleckými díly rozdílné kvality. Starší generace vzpomenou úspěšných a ve světě respektovaných Fernandezových filmů, oblíbených i u nás v polovině minulého století. Zajisté neopomeneme českého novináře a lovce senzací Egona Erwina Kische, jehož si většinou připomínáme v souvislosti s hodnocením jeho jménem zaštítěné ceny za tvorbu v oblasti literatury faktu. Kisch žil v mexickém exilu několik roků za druhé světové války, což jej inspirovalo k napsání dnes pochopitelně značně pozapomenuté a nepříliš dostupné knihy. V Mexiku je možná vzpomínán víc než ve vlasti.

S Mexikem se také pojí často oprašované vzpomínky na úspěšné olympijské hry v roce 1968, hojněji však slýcháme o událostech podstatně čerstvějších, jimiž nás zásobují média, ať již jde o stavbu hraniční zdi nebo nekonečný souboj s tamní narkomafií.

Velice málo ovšem víme o všedním životě početných vrstev prostých lidí, zejména těch venkovských, žijících mimo moderní centra, jejichž kultura má hluboké kořeny a některými svéráznými prvky stále ovlivňuje každodenní život obyvatel v jejich pestrém etnickém složení. Velice málo známe jejich emoce, tradiční zvyky a rodinné vztahy.

V tomto směru čtenáře upoutá otevřenou, upřímnou, bezelstnou a nikterak přikrášlovanou výpovědí v podstatě humorná kniha autorské dvojice Míla Mora a Zdeněk Hrabica PÁLIVÉ MEXIKO s podtitulem Indiánkou po moravsku (vydal Mostex, 2021, 127 str., s barevně sugestivními, s našimi představami o zemi a její minulosti korespondujícími robustními ilustracemi česko-australské výtvarnice Svatavy Niall-Opletalové). Abychom upřesnili v názvu použité slovo pálivé, jeho zdrojem je chilli, podle knihy podávané téměř v každém jídle.

Míla Mora se před dvěma desetiletími provdala v Mexiku, kde s manželem a třemi dětmi nejednou měnila místo bydliště a kde žije dosud. Podle autorčina vyjádření lze soudit, že šťastně a spokojeně.

Základní postřehy a události jsou roztříděny do krátkých kapitol, každá je v závěru svérázně vyšperkována příslovím, anekdotou, aforismem. (Za všechny: Žena má být jako ovoce, ani příliš zelená, ani příliš zralá. / Nečekej, až někdo udělá, co můžeš udělat sám. / Jak Indiáni nakupují oblečení? Zastřelí nějakého kovboje.)

Bystrý je obecně platný postřeh v kapitolce o mexických volbách: Každý politik zabezpečuje nejlépe na celý život nejenom sebe, ale také své bratry, švagry atd.

Pozoruhodný je postřeh, že původně indiánská etnika se nedokázala plně adaptovat na civilizaci, stejně jako konstatování, že Mexičané sice nejsou příliš pracovití, dovedou však odvádět dobrou práci. Nejsou ovšem ani příliš nároční a umějí se radovat z každého hezkého dne, snadno nacházejí důvod zanechat činnosti, odhodit starosti. Zachovávají zvyky a tradice, ať již křesťanské nebo pohanské, případně kombinované.

V textu najdeme poutavý a pro Mexiko zřejmě charakteristický výrok Salvadora Dalího, že se do Mexika nevrátí, protože nesnese, aby některá země byla víc surrealistická než jeho obrazy. Z poutavého vyprávění Moravanky s mexickou státní příslušností vyplývá, že proslulý malíř trefil hřebík přesně na hlavičku.

S nesporným nadhledem a shovívavým úsměvem nahlíží autorka na svůj rodinný život, profesní zapojení, výchovu dětí a jejich základní vzdělávání, které rozhodně nepatří k oblastem, na které by Mexiko mohlo být hrdé.

Kdykoli čteme o životě ve vzdálené či blízké zemi, setkáváme se převážně se značně suchopárnou formou klasického cestopisu. Nuže, o Pálivém Mexiku to neplatí, nabízí vodu z odlišné studánky. Od první kapitolky k poslední přináší kniha paní Míly Mory a Zdeňka Hrabici pocit pohody, úsměvnosti, potěšení a smířlivosti s životními standardy. Pro české čtenáře je to nesporné novum. Místy se vkrádají pochybnosti, zda bychom si dokázali zvyknout na tamní poměry a způsob života, značně zhýčkaní středoevropskou civilizací. V závěru je připojeno (jak jinak, když se na knize podílí žena) několik originálních receptů. Kdo si potrpí na ostřejší a palčivější pokrmy a nápoje, dostane příležitost vyzkoušet vlastní kuchařské umění.