EVA BRIXI
Vlastně celý rok
Když jaro odemyká šatník
A léto vrací polibky
Rozevláté šaty svými proužky
Rozvazují ústa touhám
Srdce hází výhybky
Historie českých polí
Píše stránky
Rodným hroudám
Někdy to až skoro bolí
Já to neomlouvám
Podzim zahaluje tváře stínem listí
K zimě troufáme si odejít
Až když jeden cosi zjistí
Až vyhasne dým i záře
Vzpomínka se vzdává svatozáře
Koloběh roku v pasti někdy bývá
Je nám horko
Chladno mlčenlivě kývá
Naděje je stále první
Nikdy neumírá
Mám v pořadníku
Ještě tisícero svlékání
Stejně jako nekonečno hříchů
Jež mne stále dohání
Můj život neklopýtá
Jen si hraje
Na rozkoš a potěšení z ráje
Můj život je jedno štěstí
Tvému taky něco věští
Jak počty bez rovná se
Ani pětky ani jedničky
Jen tajné školní brašničky
S tužkou lístkem plným řádků
Čmáranice plnokrevných zmatků
To mne provází
Rozházené stužky chtění
V zádech cítím malé chvění
Zapeklitých pořádků
O chybách někdejších
Tolik chyb jsem udělala
Nevím zda mohou být odpuštěny
Chybovat je lidské
Jenže polovina světa
To jsou ženy
Kdysi dávno jsi recitoval
Jedinou kytku teď zasadím
Místem bude tvůj klín
Kostelní zvony propůjčily sílu nebi
Ozvěny hromů
Zahnaly nás domů
A já napsala ti
Na němou stránku noci
Kde líbat smíš
A co se stane
Když ticho překročíš
Že mé srdce není tvoje břicho
A že tě nechci
Proč miluji své ticho
V mé duši zrají zahrady plné trav
Zelené háje
A za loukou našeho kraje
V kapkách dešťů splav
To všechno po praporcích nebem vlaje
A teď
Odhodlávám se napravit
Co bylo
Třeba se objevíš
A oslovíš mne jako kdysi
Otazníkem po slabikách
Pak odpověď si budem
Po večerech číst si
Má chuť je vytříbená
Má chuť je vytříbená
Přesto všechno sním
I to
Co se nemá
O perníkovém hradě sním
A o potoce
Kudy teče pivo
O návsi
Kde bude dostatečně živo
A také laskavosti české kuchyně
Kde se tchýně s dcerou nemine
O místech u stolu
Kde se lidé druží pospolu
Kde objímáš mne nad svíčkovou
Nad zelím i jitrničkou špejlovanou
Kde život vzlíná skořicí
A taženým štrůdlem
S požehnáním v žaludku jak říkáš
Šťastni oba budem
Má chuť je vytříbená
Proto jsem i tvoje žena
Z brambor cibule i mrkve
Jablek, máku, povidel
Uzeného bůčku
Jaký ještě nikdo neviděl
Budu chystat hody
Pak to všechno připálím
A půjdem randit do hospody
Podívaná před prosincem
Zlato padá na zem
Slunce sklání hlavu
Já jsem z toho blázen
Taky měním barvu
V anonymním davu
V hrstce hlíny
V mlze
Kdy padají mi splíny
Do kabelky dosti drze
Podzim ještě nekončí
Vlaječkami listí mává
Trochu chladu
Do hrnečku s čajem vlévá
Náladu mi spolehlivě jistí
I když touhy nepřidává
Šípek v mezi nestydatě
Zdravou červeň rozdává
Kopíruje dávné věky
Výkupné si nežádá
Stromy předvádějí striptýz v chvatu
Vítr fouká z holých polí
V malém srdci něco trošku bolí
A pohádky v ohmataných knihách života
Vrní jak ta duše kolovratu
Jenž se v robotickém věku ostýchá
Kázat cosi o návratu
O hříchu i pokušení
Když jablko z ráje ještě zralé není
Nad odpoledním šálkem
Zlaté slunce spadlo na zem
Dolů
Napsalo mi
Že jsem blázen
A pár rad k tomu
Proč prý s uplynulým podzimem
Hladím čerstvé vrásky stromů
Rok chci totiž vrátit
Aspoň na chviličku domů
Dějiny však podepsaly leden
Aby vládl znovu
Vesmír letí v sladkém údivu
Mráz si kreslí všelijaké šifry
Prosinec sbalil skoro všechny kufry
Zapomínám dýchat
Když si přeji
Aby ptáci přestali být podezřelí
Vítám další rok
Ale v tom starém ještě brouzdám
Od ničeho k ničemu
Sny mám divoké
A sama sebe stále neznám
Moje sukně široké
Šijí kapsy na vzpomínky
Věřím
Že nebe kápne božskou
A napoví mi
Abych vykročila
Kudy třeba
Abych se už naučila
Skládat karty osudu
O jabloních v zimě
Vánek rozehrál větve jabloní
V rytmu samby
Ta se do Čech moc nehodí
Nás zajímají poklesky a hanby
Vítr z plachet valčík strhal mi
Kdysi v prapředku sil
To už je v kolonce zapomnění
Jež na dveře jsi vyvěsil
Dál tančím v pověstích a mezi hradbami
Listuji stránkami času
V úsměvu prabáby
Můj zrak míří do výšek starých korun
Jež píší historii chutí a šťáv
Gurmánské hnutí na dosah
Jablko odvahy spadlo mi do klína
Milenec nezvěstný mne proklíná
V kraji voní dávné zahrady
Generace šlechtitelů
Cosi mi vzkazují
A kreslí na zem záhady
Touhou přibarvují staré odrůdy
Ovoce jak malé chtění
Semínko větvička do půdy
A co všechno se hned změní
Nedostává se mi zapomnění
Já na noc
V oknech nestahuji rolety
Já se v spánku dívám ven
Živote buď pozdraven
Já navštěvuji dávné planety
A slovo dále rozplétám
Jak zdivočelý sen