MARTA URBANOVÁ

Poezie

Poezie je moje modlitební knížka

nenosím ji do kostela

čtu si z ní den co den

na té stránce, kterou právě otevřu

a každá ke mně jiným tónem promlouvá

jinou rukou mě hladí

otevírá mi své pravdy

pokládá mně otázky ze siločar vesmíru

od jehož tajemství jsme odloučeni

od hlubin a velikosti své existence

z míst, kam můj mozek nedosáhne

Podává mi šálek podstaty bytí

pochopení, že nebudeme vědět

co je za tím vším

proč hvězdy krouží ve vesmíru

jako krvinky v našich žilách

Energie se nemůže ztratit

protony mají existenci do věčnosti

Což může hmota trvat a duše ne?

Pokládá fáč na mou duši bolavou

 

Osudová

Nemůžeme si vybrat, kde se narodit

Jakou kůži chceme mít

Stejný odrazový můstek nám není dán

natož věk, čas narození a smrti

tak jakýpak vděk

že se nám dostalo svobodné vůle

která nás vede meandry osudu

ke křižovatkám

z nichž mnohdy není návratu

 

Návraty

Připomínám si nedávnou cestu domů

podzimní mlha odřízla komíny

střechy domů a stromy podél cest

zůstalo bezhlavé přízemí

změnilo město i hřbitov za poníženou zdí

Svíčky na hrobech blikaly v dlouhých řadách

Hovořili mezi sebou ti

kteří na sebe nikdy nepromluvili

a brána dosud byla otevřená

pro kroky návratů

pro noční rozjímání

Není se čeho bát, jen mírkou smíření

jsou zalévány květiny

omývána jména, s nimiž jsem tu žila

 

Noční preludium

Když v noci nemohu spát

pročítám si verše

Každý básník jinak prožívá svou lásku

a zdá se, že miluje stejně

Čtu si o holubech dětství

ráchajících se pod oknem v kašně

Vidím třepotání křidélek

než vzlétnou do oblak

Další báseň mne rozlítostní k slzám

nad osudem psa

jemuž zkracují řetěz

Takové jsou naše lásky

vnímané ze všech úhlů

Krásné a úděsné

 

Naděje

Prameny řek tíhnou k moři

Masy vody vyvěrající z vrchovin Angoly

se zběsile ženou přes Namibii po své

1500 kilometrů dlouhé pouti

Ale k moři nedojdou

Delta řeky Okavango se v Botswaně

na poušti Kalahari rozlije

Písky pouště pojmou kubické kilometry vody

Přicházejí obrovská stáda velkých savců

antilop, pakoňů, žiraf, buvolů, slonů i hyen

tisíce migrujících ptáků, mraky ryb i hmyzu

aby vytvořili v zimním období

v slepých ramenech řeky, v lagunách, v hustém rákosí

šumícím ve větru, dech beroucí kulisu safari

V nejkrásnější rezervaci Moremi

kam míří největší stáda zvěře

může mít člověk pocit, že stanul poblíž místa

kde právě zakotvila „Noemova archa“.

Tady se mělká vnitrozemská delta s jarem ztrácí

tady de facto mohutný tok končí,

zcela podoben lidskému údělu umírá

s tím rozdílem, že řeka má naději

 

Hříčka moci

Hledám krásu v Národní galerii

na Trafalgarském náměstí

ale sotvaže vstoupím, přímo proti mně

vepsaná hrůza do krásy obrazu

 

Bez hlesu stojím, trpím, prožívám tu chvíli

s Lady Jane Grey v bílých prostinkých šatech

tápající se zavázanýma očima

po popravčím špalku

Kat za ní vysoký, ztepilý a klidný

v jedné ruce dosud skloněnou sekeru

Ten okamžik zachytil malíř Paul Delaroche

na velké plátno pro výstrahu mocným

sedmnáctiletou devítidenní královnu

hříčku moci Tudorovců

do níž spadl téměř nevinný květ

 

Příští šance

Listuješ-li knihou poezie, v níž jedna jediná báseň

tě upoutá jako vybroušený diamant

pak ta kniha stojí za to

Nepřímá úměra s letenskou chobotnicí

naší klenotnicí deseti milionů svazků knih

Vyslovíš jméno knihy k zapůjčení

v minutě se nabízí před tebou k čtení

s lákavou nabídkou přejít s ní do kavárny

k vyhlídkovému oknu

pod nímž čaruje naše stověžatá

svázaná stříbrnou vodou pod mostními oblouky

Dal jí dar Jan Kaplický

jako by srdce Prahy na pravé místo položil