FRANTIŠEK DOSTÁL

Aby bylo jasno hned na úvod zamyšlení. Několik let jsem se pohyboval na sportovním hřišti, ale netoužím se vychloubat ani lvíčkem na reprezentačním tričku apod. Držím však palce lidem, co opustí židli u počítače a vyjedou se projet třeba i na kole. Jen tak pro radost a nadýchat se třeba i čistějšího vzduchu. Ten se po zastavení produkce mnoha továren opravdu pročistil…

Dlouhý čas po ukončení 2. světové války bylo problémem vůbec jízdní kolo získat. V kůlnách u vesnických domků v tom čase se nějaké velocipédy našly. Byl to i pro kluky problém sestavit si jakýsi předpotopní model ze součástek, co se daly někdy posbírat na hromadách železa a válečných vraků. Takže později došlo i u mne na sjíždění vršovického Řípu skrývajícího se pod jménem Bohdalec s velkým rizikem. Na kole bez brzdy a blatníků jsem přibrzďoval podrážkou boty na přední kolo. Však mi jeden postarší pán dole pod kopcem u vozatajských kasáren řekl, že jsem se mohl přerazit…

Poskočím do žhavé současnosti, kdy moudrý pražský magistrát plánuje na výstavbu dalších cyklistických stezek přihodit dosud nejvyšší počet milionů korun. Bude jich prý 170 a před dvěma roky to bylo o stovku milionů méně. V této souvislosti bych se docela rád někoho otázal, proč víc než čtvrt století (!!!) nejezdí v Praze schody ze stanice metra uprostřed Václavského náměstí. Některé z pohyblivých schodů byly dokonce odstraněny! Také starší člověk někdy musí vyrazit do centra města a zřejmě nikdo neví, co si starý člověk, třeba i o holi, musí prožít. Vzpomínám, že mnoho lidí před léty chodilo v nedělním odpoledni kolem dokola po Václavském náměstí, aby pak třeba v kavárně ochutnali, jak se jim tam podařilo připravit kávu. Apropó, v kavárně Alfa se v neděli odpoledne se i hrálo a tančilo. Nyní je to víc než tristní pohled na 25 let nejezdící schody směrem ke kinu Alfa. Třeba mi někdo z magistrátu sdělí, že to není nutné, neboť kavárna Alfa je léta mimo provoz…

Zajisté, že cena jízdních kol někdy převyšuje výši peněz, za které šlo kdysi pořídit auto značky Trabant. To však neopravňuje některé z uživatelů cyklostezek k nehezkému chování. Těch kolizí je opravdu dost. Těžko také odhadnout, kolik stromů na horských stráních má zásluhu na boulích na hlavách tzv. bikerů, milovníků horských kol. Neměly by se ty stromy pokácet? Jako by nestačilo kácení stromů, do kterých se zakousl kůrovec. Ale zase bude lépe vidět na usychající zem…