VÁCLAV HONS

Věčnost je věčná

asi je už třeba

umřít odlítly

husičky končí

humři

 

divoká kachna

ach na

 

udeřila hodina

boj o komín

slavnostně začíná

 

to slaboduché

jedním uchem tam

druhé uříznuté

 

goghu ať znovu

přeměříš tu žlutou

až do dálky

bezvýchodnou dobu

 

slyšel jsem

nového boha

mluvit

 

ale ten

nesrozumitelný

navztekaný jazyk

 

byli jsme tak

beze slov tak

nazí že nás

chránily

 

jen letní mrazy

 

opravdu mám toho

tady na světě

už plné zuby

ostatně umělé

pro klapání

v polorozbořeném

kostele

 

je třeba

to věčné světlo

v sobě

/anticky ubít/

 

porazit

ty tisícileté

památeční duby

 

ať germáni

jinou cestou uhání

 

je třeba to učinit

a vůbec není

čím se chlubit

 

až opice v zoo

zatleská utíkej

 

ať sám sebe

bludně nezmeškáš

 

už svatí pochodují

kebabe náš

 

 

Stará Ostrava

tak dlouho jsem

kvokal kokain

 

až malované

vajíčko snesl

i známý lokál

 

u buršů setrvalý

včelí šum

/je to žihadlo

pod padlou/

 

knajpa plná

zelených panáků

 

chlapi si ukazují

kdo má po ptáku

/svět po božím

zázraku/

 

z hejna zvonů

po příletu do říma

ten půltunový

se ztratil

 

všichni jsou

podezřelí

ale cizí bůh je

nejvíc v tom

 

vrata v rozvratu

čeká se na ritu

dechovka zazní tu

 

po každém kolečku

i ty

zelenou opakuj

 

velkými nocemi

už ochočen

 

velikonoce

ukřižovaný na ocet

 

via appia zve

na pornobiják

 

v knajpě

u dvou koček

chybí sexy zápočet

 

kde je

vyšetřovací komise

neví se

 

chlastal jsem

i u dvou bludiček

 

stále dokola

se nudně kecalo

o piče

 

hornická klec

horninou klesala

stále víc

/všechno či nic/

 

v zátoce sviní

tehdy i nyní

velký fidel

s omračujícím

klidem /k lidem/

 

už i

osmidenní týden

k tomu samá

pokleslá vídeň

 

ty lasičko

že chybí kafíčko

 

pak už sedlina

mluvit začíná

 

cikánka visí

na plaňkách

v módních plátěnkách

 

to co si dáme

už si nikdy nedáme

/amen/

 

z druhého břehu

úzkosti

harmonikářova

tahací píseň

 

o jeho smutku

ví se

 

vždyť přijde pasák

přijde

 

zpívá na národní

návsi

tenor žídek

 

po haldách

jde kurva se svým

zamračeným lidem

 

Mrtvá zóna/ona/

co se stane

to z kříže

tisíciletí kane

 

iPhone iPad

kindle windows

Phone 7 a jedu

 

nakonec se

roznemohu a spílám

všem bohům

 

kamsi dovysídlen

v hladovém jídle

 

ten trotl vypad

vstříc ti vyjdou

jen zaběhnuté vidle

 

nafintěn

zlatá muška číhá

na flintě

 

a kohoutek zaživa

třikrát

trojmocnému nezpívá

 

nemohu se zbavit

toho kulhavého

aby

 

žít či zabít

 

chodí po ptaní

i v kristu

neznámí

 

má sedm

Phone and Kindle

 

a to je rarita

závodního /bílého/

koně

 

o dvou nohách

židle

v gotickém sídle

 

o pěti v oblacích

o něm

 

jsi konečně / v úplně/

mrtvé zóně

nesrozuměn

 

tak až ráno

svatá panno

 

iPhone iPad

velké tisícileté

ticho

 

na západ

se stěhuje východ

 

v tom už se nemá

cenu rýpat

 

Trámoví paříže

tak tedy

už se rozhlížím

klaním se

paříži

 

seina je chladem

pozasklená

 

bláznivý

vyšetřovatel

křičí jména

jména

 

říjnový parník

zanechává za sebou

pro vodníka

pár nik

 

už jsem si zvyk

na hotel

atlantic

 

to noční kvarteto

se jmenovalo

její kvítek

 

však víte

 

něco se nachodíte

k bodu gé

než se ucho

u praděda utrhne

 

jazz

jen tak bez

zajíc přes mez

 

něha do polou

štíhlých lýtek

 

dál sníte /smíte/

i když víte

 

ošetřován

zbitou každodenností

 

/zbytným

otazníkem/

 

kavárna

na varnách

vojenská arma

 

armagedon kdysi

jen dětské lego

 

pták vykostěn

čísi varlata

na plotě

 

útěk na patách

měsíčkový strach

 

byla

šestinedělní

 

ze zarmoucených

štěnic

 

na takové

není co měnit

 

seina pod hlavou

měla rimbaudovsky

toulavou

 

a sydny bešet

otevírá sopránkou

zlatý měšec

 

na takové

není co měnit

 

jakousí rašplí

těšen /cha cha/

nalezneš achát

 

umí umí

chvějí se

pouliční stromy

 

ta čtvrtá symfonie

už s vlky vyje

 

karkulka

pečená na kulkách

 

babička

po smrti orgasmus

nevyčká

 

božena je kosou

střežená

až po kolena

 

tak ještě dvě tři

panenky

zapřažené

v kočárovém ách

 

nápověda

už ti nedá

 

jen tak si

s trojkou vyjet

v době říje

 

v trámoví

otázku sám ďábel

odpoví

 

je to tak

noc čeká na zázrak

tak krásně

 

až se mi chce

sám sebe věšet

 

jejím bohem

nevyděšen

 

čas dluhů

točí se v kruhu

 

je to fešák

sotva na vedlejšák

 

tak tedy

už se rozhlížím

klaním se

paříži

 

ale jen ten

tu může žít

 

Antický řím

vrcholky bříz

kdosi

v iniciálách říz

 

jsou už téměř

říjnem červené

 

říjí míjím

 

než si na mez

naposled lehneme

 

evička šestnáctka

ne ne ne

 

podzime

i my jednou

nachově zmizíme

 

jednou dvakrát

dám si zahrát

 

tu píseň

semiramidiných

zahrad

 

to hledané

bezčasí

 

kdy tažní ptáci

dívčí darebáci

shánějí práci

 

jsem váš kacíř

 

letos i loni

snad i podkoní

 

sedmnáctky

pasou po láskách

to velké luční

ách

 

ale už svítá

i u svatého víta

je koho vítat

 

je pozdní ráno

o půl osmé

svět si jde po svém

i ty hrdý osle

 

ne los ne

je to jen o snech

 

a moje dlaň

žízní

po její oblosti

 

snad se nechá

metaforou pohostit

 

vycpal jsem duchnu

ptačím peřím

 

je to ten čas

kterému vteřinu

věřím

 

poletím ještě

jejím podletím

 

i když nad alpami

všem křídlům velí

její kamil

 

věčný bůh

polibek nevyčká

 

i věra

má svého zajíčka

 

slzy

lehoučce sněží

kolem pobořených

věží

 

ta slavná píseň

new york new york

 

ten covid mor

 

evičce

každý dotek

nebezpečně věřím

 

devatenáct je

božích tenat

 

italský pozdrav

v býčích nozdrách

 

úprk ze života

je svatá bota

 

nero si vybere

ale kterou

 

přehnal jsem to

i se starou tmou

 

pod námi tlumeně

hoří

na lopatkách

antický řím

 

než ty plameny

do pekla ráje

nebesky odhodím