JOSEF ONDROUCH

Po počáteční „skepsi“, kterou mohou u někoho vzbudit kombinace tváře vyzvědačky z Chebu, ozdobené výrazně svastikou, s poloodhalenou skutečnou Matou Hari na obálce knihy, si všimnete, že by mohlo jít o příspěvek k historii československé zpravodajské služby. Otevřete-li tuto knížku Emila Hrušky, uchvátí vás příběhy všeho a o všech, co v náznaku slibuje obálka.

O holandské kurtizáně, svůdné krásou i tomu odpovídajícími křivkami žensky přitažlivého těla, německé, ale i pro spojence druhé strany pověstné špionce méně zvučného původního jména Margaretha Geertruida Zelleová, se dozvíte nejnutnější; nebudou ošizeni ani znalci, kteří mohli číst některou z četných knih o Matě Hari. Zjistí z celkového záběru fotografie uvnitř knihy, že byla skutečně krásná a přitažlivá; možná i někteří politují, že byla na popravišti zastřelena.

Nepolitují čtenáři, kteří se začtou do příběhů špionáže a kontrašpionáže v Československu 30. let minulého století a do hry hlavních i menších jejich protagonistů. Jen obtížně se budete odpoutávat od osudů sudetských Němců, československých občanů, kteří hromadně zradili vzácnou, i když ne bezchybnou demokracii osamoceného ostrůvku v hnědnoucí Evropě. Uchvátí vás nejen příběh lehkomyslné, půvabně prodejné „Mata Hari“ Anny Dienelové, jejich milenců včetně obskurního „strýčka“ Tébenszkyho, zástupu studentů a absolventů Německé univerzity v Praze a dalších sudetských Němců, již spolu s Matou Hari z Chebu „pracovali pro Německo“. Čili prováděli špionáž proti ČSR.

Přečtete si o Le Grossovi, špionážní hvězdě prvního šéfa vojenského obranného zpravodajství ČSR legionáři podplukovníku Františku Janderovi; o Janderově přitažlivé, sotva gramotné, ale finančně náročné Ukrajince, i o jeho pozoruhodném synu; o tom, jak dovedl vylíčit svého otce, opilce, zřejmě zrádce, zarytého antikomunistu, jako bolševika a stalinistu, když se to při „převlékání kabátů“ hlavně po únoru 1948 nosilo.

Výstižným prototypem těchto nových „bojovníků za věc pracujících“ je právě do bolševika převtělený František Jandera; dovedl před tím zradit a zřejmě pomoci gestapu usvědčit svojí špionážní jedničku Georga (Jiřího) Le Grosse, i židovku sekretářku předního advokáta ve službách nacistů, Věru Ledererovou, a přivést je až na popraviště v pověstné sekyrárně berlínského Plötzensee. Popravili tam nejvíce Čechů, i Julia Fučíka.

Čtenáři včetně znalců bolavé části našich dějin si přijdou na své v neuvěřitelně až zajímavými fakty vyšperkovanými osudy lidí, hrdinů odboje proti nacistickému Německu, i těch z odvrácené strany, špionů ve prospěch nacistického Německa. Příkladů nabízí Hruška bezpočet.