Básnířka Eva Hrubá oslavila nedávno životní jubileum. Srdečně blahopřejeme!

 

EVA HRUBÁ

Dálka

Nejblíž jsem ti v noci

ve snu probuzená

malá noční víla

 

Bojím se abych se nevzbudila

Ale se sluncem

už musím otevřít oči

a jsem

jak odstředivá síla

vymrštěná do prázdnoty

K čertu s láskou

vzdálenou kilometry

 

Když chci s tebou

snídat

svačit

i večer zouvat boty

 

„Prosím tě, to je ta s obráceným jménem?“ ptala se mě nedávno básnířka Marcela Chmarová. Když si Eva obracela jméno na Ave Aburgh, možná v jeho hudbě uslyšela krajinu, hory a sníh, který se sype, led, který praská.

Několikrát jsme s Evou byly na běžkách v Jizerských horách. Běžky oddychovaly za chalupou a Eva po večerech psala v chalupě scénáře, četly jsme si nové básně. „Je to dobrý, nebo ne?“ ptáme se každá dodnes.

Je to už dávno a já neumím to, co umí Eva – básně recitovat (třeba svou poslední básnickou knížku Bezbřehá závrať) a ještě jim ustlat v počítači, vytvořit malované fotografie. Občas si s Evou posíláme esemesky, do jedné z nich Eva napsala „mávám…“

Copak lze jen tak zamávat letům? Letí za námi jak vlaštovky za deštivým počasím, stopa ve sněhu zůstává…

EVA FRANTINOVÁ