Básnířka Eva Hrubá oslavila nedávno životní jubileum. Srdečně blahopřejeme!
EVA HRUBÁ
Dálka
Nejblíž jsem ti v noci
ve snu probuzená
malá noční víla
Bojím se abych se nevzbudila
Ale se sluncem
už musím otevřít oči
a jsem
jak odstředivá síla
vymrštěná do prázdnoty
K čertu s láskou
vzdálenou kilometry
Když chci s tebou
snídat
svačit
i večer zouvat boty
„Prosím tě, to je ta s obráceným jménem?“ ptala se mě nedávno básnířka Marcela Chmarová. Když si Eva obracela jméno na Ave Aburgh, možná v jeho hudbě uslyšela krajinu, hory a sníh, který se sype, led, který praská.
Několikrát jsme s Evou byly na běžkách v Jizerských horách. Běžky oddychovaly za chalupou a Eva po večerech psala v chalupě scénáře, četly jsme si nové básně. „Je to dobrý, nebo ne?“ ptáme se každá dodnes.
Je to už dávno a já neumím to, co umí Eva – básně recitovat (třeba svou poslední básnickou knížku Bezbřehá závrať) a ještě jim ustlat v počítači, vytvořit malované fotografie. Občas si s Evou posíláme esemesky, do jedné z nich Eva napsala „mávám…“
Copak lze jen tak zamávat letům? Letí za námi jak vlaštovky za deštivým počasím, stopa ve sněhu zůstává…
EVA FRANTINOVÁ