JENNY FARELLOVÁ

Albrecht Dürer se narodil před 550 lety, 21. května 1471, v časech renesance, době sociálního otřesu, jenž rezonoval v době raného novověku.

Metody zvyšující produkci a rychlý rozvoj průmyslu a obchodu s sebou přinášely víc peněz a posilování nové střední třídy, rozvíjela se moderní věda, byly zpochybňovány zděděné pravdy a pracující lidé začali napadat svá přidělená místa ve společenské, politické a náboženské hierarchii. Mezi jiným to byla doba, kdy povstali rolníci a požadovali, aby se s nimi zacházelo jako s rovnými.

Hnutí reformace začalo Johnem Wyclifem v Anglii, pokračovalo v Čechách Janem Husem a kulminovalo v Německu. Všelidový společenský odpor se stal jeho součástí. Společenské síly pod pláštíkem víry vedly husitské války v Čechách.

Jak popisuje Engels v díle Selská válka v Německu, Luther se začal obávat, když si uvědomil společensky výbušný účinek své výzvy vůči římské hierarchii na sedláky, kteří ji pochopili coby oprávněnou touhu změnit vlastní osud. Lutherova teologická reforma nezpochybňovala třídní antagonismy.

Vůdcem všelidového odporu se stal Thomas Müntzer. Vedl selskou válku, jež popřela starý společenský řád. Luther se spolu s buržoazií obrátil proti revolučním sedlákům a bránil sjednocení všech opozičních sil a pozdržel významnou společenskou změnu o několik století. Sedláci a jejich městští plebejští spojenci byli poraženi, Müntzer byl uvězněn a sťat.

Dopad dělnických tříd na německé umění z období reformace přežívá na četných dřevorytech ze začátku šestnáctého století, ale především v mnoha tiskovinách Dürerových a jeho kruhu. Dürerův vliv je vidět v pracích Grünewalda, Riemenschneidera, Jörga Ratgeba a mnoha dalších umělců a zaplňuje německé umění doby strašidelným lidovým půvabem.

Dürerova genialita ovládala umění počátku buržoazní revoluce v Německu natolik, že tato doba je známá jako dürerovská epocha.

Narodil se v Norimberku jako syn zlatníka, tři roky studoval v ateliéru Michaela Wolgemuta, strávil čtyři tovaryšské roky mezi jiným v Basileji a Štrasburku a nakonec se usadil v Norimberku. Dvakrát se vydal přes Alpy do Itálie, poprvé v roce 1495, podruhé v letech 1505/06, a pokaždé strávil delší čas v Benátkách. Třetí cesta ho zavedla v letech 1520/21 do Nizozemí.

Pozoruhodný portrét Kateřiny (Catherine; obr. 1) vznikl ze života na cestě do Nizozemí. Ukazuje velký umělcův zájem o lidi, kteří přicházeli do Evropy kvůli rostoucímu mezinárodnímu obchodu, včetně obchodu s otroky. Kateřina byla dvacetiletá služka portugalského obchodníka Joao Brandaoa, který spravoval portugalský monopolní obchod s kořením v Antverpách. Dürer byl jeho hostem, když přicestoval do Antverp v roce 1521.

Je pravděpodobné, že Brandao získal tuto Afričanku díky svým obchodním stykům. Její jméno naznačuje, že se obrátila ke křesťanství. Dürerův zájem tady je o jednotlivou osobu. Jeho hluboká lidskost naplňuje její portrét stejnou důstojností, s jakou přistupuje k rolníkům, které zobrazuje.

Dürer byl prvním německým umělcem, který zachytil sebevědomí rolníků, jež se probouzelo od konce patnáctého století, a prvním, kdo vylíčil rolníky jako estetické subjekty. Prostřednictvím Dürera se v tehdejších revolučních letácích objevují vyobrazení rolníků. Díky Dürerovi se zobrazení rolníků objevuje v dobových revolučních spisech.

Nádherná mědirytina tří ozbrojených sedláků je zachycuje ve vážném rozhovoru. Jsou to zjevně inteligentní a důstojní lidé. Jeden z nich nosí rapír, další má v kapse nůž a ostruhy na botách, což vše naznačuje, že jsou to vzpurní rolníci; třetí postava sahá do vesty, z níž by mohl vytáhnout leták.

Dürer šel příkladem i během selské války. Když se Luther obrátil proti sedlákům a stal se knížecím vazalem, Dürer se mu postavil. Luther radil, aby vládci vzpurné rolníky povraždili; na druhé straně Dürer se svým pomníkem sedláka hlásil k podpoře selské armády. V roce 1525 do třetí knihy svého Unterweisung der Messung (Návod k poměření) jako vzor pro úměrnost pomníku zahrnul dřevoryt, který poražené rolníky připomíná.

Rytina Sloup ukazuje dobytek a domácnost a vybavení v sedlákově držení, teď kořist dobyvatelů bez majitele. Místo vítězného dobyvatele je v koruně pilíře sedlák, probodnutý mečem. Vidíme ho v pozici Krista v klidu, zabitého sedláka jako pravého Kristova následovníka.

Selská válka právě skončila, stranit revolučním rolníkům nebylo zdaleka bezpečné. Mnoho umělců bylo pronásledováno. Matthias Grünewald se účastnil pobuřujících činů, musel utéct a zemřel jako štvaná osoba. Vášnivý a vzpurný duch, vykreslující představitele církve jako tlusté, arogantní katy, inspiruje hlavní dílo Jörga Ratgeba, Herrenberský oltář. Ratgeb se přidal k sedlákům a stal se vojenským poradcem. Po porážce selské armády byl roku 1526 veřejně rozčtvrcen na tržišti ve Pforzheimu. Tilman Riemenschneider, přední sochař pozdně gotického období, vážený občan Würzburgu a člen rady, byl zatčen a mučen. Po této události ukončil veškerou uměleckou činnost.

V posledních letech svého života se Dürer odvrátil od umění k vědečtějším činnostem. Zemřel 6. dubna 1528 ve věku padesáti sedmi let. Držel se blízko prostého lidu, stranil demokratickému hnutí a bojoval za něj zbraněmi svého umění. Největší umělci té doby v Německu stáli při revolučním lidu.

Jenny Farrellová pro Socialist Voice (měsíčník KS Irska)

Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK