LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Vzbudila jsem se včas
v noci přepřahal čas
a v podpalubí vteřin
uzrál nečas
Miliony vyplavených let
přivezla jsem do zahrady
Ještě dnes
kamenné svědky světa bez korun i koron
pohladí motýlí křídla
Setkání věků s vteřinou
Ještě dnes čas zastaví
a s doteky lásky do oblázků
zítra zataví
Ani balvany horkých vzpomínek
ani mrazivé kotliny slov
nezváží váhy člověčí
Hledajíce cestu do středu srdce
celý život tápeme
Už plavuně dnů se zatahují
kruhy roztáčejí
Ještě stíhám roční období
Ještě mne těší krajiny
jež v létě zaříznuty bleskem
na podzim vydechnou mlhy
slunce upiluje paprsky
a probudí jehněčí dny
Ještě čas zaobluje vzpomínky
Ještě plaví oblázky k hořkému jádru konečné stanice srdce