LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Vzbudila jsem se včas

v noci přepřahal čas

a v podpalubí vteřin

uzrál nečas

 

Miliony vyplavených let

přivezla jsem do zahrady

Ještě dnes

kamenné svědky světa bez korun i koron

pohladí motýlí křídla

Setkání věků s vteřinou

Ještě dnes čas zastaví

a s doteky lásky do oblázků

zítra zataví

 

Ani balvany horkých vzpomínek

ani mrazivé kotliny slov

nezváží váhy člověčí

Hledajíce cestu do středu srdce

celý život tápeme

 

Už plavuně dnů se zatahují

kruhy roztáčejí

Ještě stíhám roční období

Ještě mne těší krajiny

jež v létě zaříznuty bleskem

na podzim vydechnou mlhy

slunce upiluje paprsky

a probudí jehněčí dny

 

Ještě čas zaobluje vzpomínky

Ještě plaví oblázky k hořkému jádru konečné stanice srdce