MILAN BLAHYNKA

I podle palce poznáš obra, napsal v souvislosti s Nezvalem Fučík, Julius Fučík, ne Bedřich (s oběma si Nezval rozuměl). Co do tělesné výšky Nezval nebyl podle dat na zdravotní kartě žádný obr, šlo o velikost jeho tvorby. Na kritikovu předválečnou zkušenost jsem si vzpomněl nad dvěma různými bibliofilskými tisky veršů Karla Sýse s ilustracemi nebo k ilustracím. Sýs teprve není žádný obr, ale vyniká obrovskou básnickou invencí, občanskou odvahou a uměním nalézat knižní publikační možnosti, ačkoli se mu nedostává žádné oficiální podpory a sponzoři se zrovna nehrnou, a podobně jako Nezval uveřejňuje jednotlivé malé skladby bibliofilsky předtím, než je zařadí do své plánované velké knihy.

Barevný sešitek formátu A5 se zvláštním názvem bruEGHELŮV KOLAŘíKŮv SÝS (bez

nakladatele, ilustrace Vojtěch Kolařík, texty Karel Sýs, Praha 2020, 16 s. včetně obálky) se sedmi reprodukovanými obrazy (jeden z nich zmenšen a v zrcadlovém zdvojení tvoří obraz na titulní straně obálky) a s osmi dvojveršími představuje cyklus alarmujících výjevů z obludného života z 16. stol., v nichž verše odhalují jejich i dnešní aktuálnost. Naproti obrazu smrti klusající na koni táhnoucím kárku se sudem, na kterou zírají obličeje, čte se distichon: „Smrt si vyrazila na frej s kosou: / obutý odjedeš s bosou.“ S jakou bosou? V takové výzvy čtenářské představivosti, zkušenosti, úsudku míří vlastně všecka dvojverší až na poslední, na resumé „Byl jsi velmistr zrady? / Zemřeš ukousán hady.“

Černobílá knížečka formátu A6 do kapsy TROJa v hOdINĚ NULA (Jan Weber, Praha leden 2021 s úctou k pražské periferii se svými kresbami a grafickou úpravou, 100 číslovaných výtisků, 40 s.) se zřejmě zrodila z okouzlení nejen Weberova (jeho kresby zabírají 9 dvojstran a 11 stránek, tedy dvě třetiny knížtičky, a kdo třeba jen trochu zná ty končiny, přijde si díky kreslířovu pronikavému vhledu, jasné lince a černočerné černi v ní na své), ale i ze Sýsova uhranutí „sladkovodní Prahou“ (to aby hned v prvním verši nebylo pochyb, že jde o pražskou, nikoli homérskou Troju na mořském břehu). Předpokládám, že iniciativa vzešla z tužby kreslířovy, ale Jan Weber určitě nemusel Sýse o verše prosit, vždyť už v Apokalypse podle Joba (2013) se čtou verše „Umírající se nedozví kde přesně bydlel Nezval v Troji / a kudy vtáhl Havrana – trojského koně – do hradeb české poezie“. Živý čtenář Troje v hodině nula se to dovídá hned v 9. a 10. verši: „Na Břežance poprvé zakrákal Poe Havran / místo Vrchlického Nikdy víc Nezvalovo Víckrátne“.

Troja v hodině nula, tj. o půlnoci, kdy si básník vzpomene, jak se mu v zapadajícím slunci zjevila bohnická věž a červánky zalitá okna domu choromyslných jako v Nezvalově Akrobatovi, ba už cestou k hodině nula ztrácí své časové a zeměpisné souřadnice a v básni je Zadní Ovenec obklíčený Egejským mořem, i trojské Fontainebleau, i Schliemann, i Kafka, i kapitán Klos Patroklos, i MUDr. Faust kdesi na Karláku, i Odysseus z Četky i trojská lávka, která se zřítila 2. 12. 2017 v cca 13.15, i zoo, „též jakýsi Sýs tu cosi sepsal“ – a v tom víru i poznání, že „Cháron nás nakonec všecky převeze“, že „Kerberos je odvázaný a Orfeus vzat na řetěz“.

No ano, Troja v hodině nula je do závratě roztočené dvojverší k jednomu obrazu Vojtěcha Kolaříka: „Navzdory mnohosti forem / jste stále pod dozorem.“

Není pochyb, že se čtenáři, kteří žel nedosahují na bibliofilie, veršů z obou bibliofilií dočkají v některé Sýsově velké knize, tak jak se tomu Sýs dávno naučil u Nezvala, jehož bibliofilské a jiné menší tisky po svém ověření v časopisech a ve vydáních pro přátele vešly do Pantomimy, Básní noci nebo například do Skleněného haveloku. Nemusí se tedy cítit ošizeni a odstrčeni, píšu o těch verších v bibliofiliích už teď proto, aby se měli na co těšit.