FRANTIŠEK DOSTÁL

Před mnoha lety existovaly ještě školy nesoucí název měšťanské. Vyučovala se v nich také vlastivěda a žáci dosud nevlastnili jízdní kola. Bývali však potěšeni snímkem v učebnici z kraje, o kterém jim vyučující sdělil i cosi navíc. Někteří z nich se však těšili na to, že budou moci a schopni krajinu sami navštívit. Třeba i po svých, protože cyklostezky byly ještě neznámou asfaltovou vymožeností.

O kousku naší úrodné země, co se ukrývala pod jménem „Zlatý pruh země české“, ve školách se slýchávalo dost často. Tento kraj lze přehlédnout z vyhlídky nedaleko od zámku v Mělníku nad soutokem Labe s Vltavou. V této krajině se také nachází obec Lužec nad Vltavou, kde se dosud chlubí i železniční zastávkou. Běh času se však přičinil o to, že v obci do vlaku nastupuje už pouze jen několik jednotlivců, kteří si ještě nestačili zakoupit poslední model automobilu světoznámé značky. Začalo se proto uvažovat o likvidaci železničních kolejí a namísto nich vybudovat cyklostezku. Ve výhledu se počítá i s tím, že na zelené louce budou stát karavany a ves si finančně polepší. Večer se může odtud ozývat i zpěv a lidé v obci se během noci mohou také potěšit…

Cyklostezek je zoufalý nedostatek a produkce asfaltu tak může opět povyskočit. Na horských kopcích zatím milovníci cyklokrosu asfalt neznají, avšak těší se zase na jízdu v zatáčkách, co se jim říká „klopenky“. Český jazyk si se vším novým vždy dokáže poradit. Kůrovec tak není osamocený při odlesňování našich lesů.

Přibývající počet milovníkům kol je doprovázen také nečekanými blbci, co se ocitají na cyklostezkách. Málo platné, ale silný provoz je poznamenán mnoha konflikty mezi cyklisty, bruslaři, ale rovněž chodci. Takže, komu vlastně patří cyklostezky? Vždyť se na nich také objevují maminky s dětmi, třeba i s kočárky. Těm by „klopenky“ nepřinášely to pravé potěšení jako cyklokrosařům. Ti výše zmínění blbci jsou všichni ostatní, co nejedou na kolech. Na vyasfaltované silnici o sobě dávají vědět zase dražší a rychlejší auta. Na cyklostezce zdvižený prst cyklisty je označením pro blbce, který je často projevem agresivního chování. Nakonec s cyklisty se člověk často setkává i ve městě, když společně používají chodník. Je sice známo, že podstatné jméno chodník vzniklo ze slovesa chodit, ale to už nějak přestalo platit…

Realitou je však rovněž skutečnost, že cyklistu zaskočí poskakující děti či pejsci. Co je určeno pro cyklisty, je ale i pro milovníky chůze, tedy pro pěší. Člověk, ať za volantem, či na kole, anebo i pěší, bývá netolerantní a dává o tom čím dál častěji i vědět. Někdy také dost nahlas. Lidé, co spolu žijí, jsou prostě slušní i neslušní.

Malérů na cyklostezkách přibývá. Vedle času prožitého na asfaltu přibývá i času prožitého při úpravách končetin pomocí sádry a vypisování neschopenek. Ovšem i produkce asfaltu a betonu se navyšuje. Při chůzi, ale i při jízdě po cyklostezce, je rovněž dobré odstranit si z uší sluchátka, i když člověk zase třeba zaslechne, že je blbec. Nu což, taková je doba a moudrých lidí zřejmě ubývá.