MARIE VESELÁ

Výbor národní kultury byl založen 4. 12. 1993 v Praze. PhDr. Štěpán Vlašín, DrSc., byl tou dobou ještě pracovně vázán v Opavě, kde přednášel na univerzitě.

Vzpomínám si při této příležitosti na dobré lidi, kteří nám v Brně pomáhali a již nejsou mezi námi. Všichni jsme brali předsednictví PhDr. Štěpána Vlašína, DrSc. jako výhru. Měl přirozenou autoritu, ušlechtilý projev a byl celému spolku oporou. Byla jsem mu vděčná za všechny rady. Nedorozumění uměl řešit, ještě než vzniklo. Jako literární vědec, historik a kritik byl nedostižný. Jeho vystupování mělo noblesu, která se jen tak nevidí. Byl osobností, která měla nevšední rozhled po literární historii, jeho přednášky přitahovaly do VNK hodně lidí. Rád se zabýval Rudolfem Těsnohlídkem, Jiřím Mahenem a Vítězslavem Nezvalem. Obzvláště měl rád R. Těsnohlídka. Dojemný a tragický život tohoto spisovatele nám vylíčil v jednom z literárních podvečerů, bylo to v době Štěpánova jubilea. Tato přednáška měla název „Jsem vánočnímu stromu podoben“, Štěpán si tento název sám vybral.

Vzpomínám na něho často, zvláště v tomto čase, kdy se na náměstí vztyčí vánoční strom a připomínáme si nález odloženého dítěte, které našel na Štědrý den v lese Rudolf Těsnohlídek se svými přáteli.

Na posledním pořadu jsem navrhla, aby se stal čestným a doživotním předsedou VNK v Brně, což bylo jednomyslně přijato. Rozloučil se s námi, protože spěchal dokončit svou literární práci. Občas jsem mu volala, abych mu podala informace o naší činnosti.

Ve funkci předsedy byl vystřídán Doc. PhDr. Vladimírem Šaurem, CSc., jazykovědcem, tvůrcem skvělého slovníku a velkým znalcem českých, ale i slovanských jazyků.

20. ledna 2012 jsme dostali zprávu, že PhDr. Štěpán Vlašín, DrSc. zemřel. Dlouho jsme se nemohli dozvědět, kde byla uložena urna s popelem, taktéž nám nebylo umožněno zúčastnit se jeho pohřbu.

Je to asi dva roky, kdy došlo k setkání se synem – RNDr. Mojmírem Vlašínem. Po domluvě dovedl naši malou výpravu na malý hřbitov v Jehnicích. Byli jsme dojati, několika slovy jsem vzpomněla jeho památky. Na hrob jsme položili věnec v národních barvách, převázaný trikolórou. Byl studený zimní podvečer, na malém hřbitově se proháněl vítr, vzpomínala jsem a znovu jsem slyšela slova ze sbírky Jiřího Mahena Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj.

Nikdy nezapomeneme.