FRANTIŠEK DOSTÁL

Poněkud odvážný název krátkého zamyšlení. Slova kolem nás i na naše hlavy dopadají ze všech stran. Zajisté, že mnohých hlav se ani nedotknou, anebo jsou označena jako slova naprosto nesmyslná. A že těch je přespříliš.

Stav společnosti trošku poodhalila jedna prosincová demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Nebyl to žádný hezký obrázek. Jako by každý z účastníků demonstroval za cosi jiného, i když se mělo řečnit proti očkování. Vládní představitelé zřejmě prožívali nedělní odpolední siestu v nějakém zastrčeném příbytku, kde nebylo příliš čehosi k snědku. Nu, což, demonstrace proti očkování nevědomým lidem žádné velké poučení asi nepřinese. Během demonstrování lze však pochytit i nějakou nákazu, o které se už dlouho mluví.

Školní omladina je ve svém počínání poněkud umenšena tím, že se nemůže naplno učit, jak by bylo zajisté potřebné. A pak těch slov, co mezi sebou pronášejí v době kopání do meruny! Což o to, ale tahle slova jsou člověku jaksi velmi blízká. Dohrají se ligová utkání a vedou se řeči, kdo co zvoral, a případně který rozhodčí nějakému týmu věnoval penaltu, anebo dokonce tři! Názory i pocity mohou být zajisté všelijaké, i roztodivné, někdy dokonce možná vůbec poprvé vyslovené. Snad to ale nebude důvod dát o sobě vědět třeba i něco v čase předvolebním. Slova mezi námi poletují i proto, že jeden člověk druhému sdělil, aby mu přes plot neházel zbytky chleba, který mu již přestal chutnat, protože paštika na něm má již zelenou barvu.

Slova se pronášejí i na konferencích. Někdy je nutné slova i přeložit do jiné řeči, avšak k dohovorům to stejně příliš často nepomůže. Stejně jako slova pronášená na hlavu rozhodčího na fotbalovém hřišti. Naštěstí zatím rozhodčí přežívají, i když jejich slova se ukrývají za hvizd píšťalky. Někdy však ke slovům napomáhá i ruka, která naznačuje, že dotyčný hráč by měl jít zpytovat své svědomí do kabiny, anebo kamsi, kde se hraje a zpívá. Písnička mívá také slova. Někdy i moudrá. Člověk je tu prostě proto, aby si je vyslechl, poučil se a začal používat i slova milá. Těch je moc třeba.

Nadávání rovněž obsahuje slova a ta jsou zase často zlá. Zajisté, že člověku, zvláště v poslední době, z úst vylétnou slova, kterých později možná i lituje. Totiž člověk je dosud tvor chybující, i když si už i on žije s vědomím, že to není vůbec pravda.

Sám se přiznávám, že ač nerad, jsem člověkem chybujícím. Chybovat si zajisté nepřeji, avšak někdo se z mých pochybení může i zaradovat, protože dotyčný určitě nikdy nepochybil. Kéž by takových obyvatel planety bylo čím dál víc…