IVO HAVLÍK
Samospráva Oděsy, po Kyjevu a Charkovu třetího největšího města Ukrajiny, jedno ze svých krásných zákoutí v samém centru metropole přejmenovala na Náměstí Ostapa Bendera. A na tomto rynku umístila sochu z bronzu – prázdné křeslo.
Oděsa tak vzdala hold satirickému románu Dvanáct křesel svých dvou rodáků – Jevgenije Petrova, vlastním jménem Jevgenij Petrovič Katajev, a Ilji Ilfa, vlastním jménem Ilja Arnoldovič Fajnzilberg.
Jejich dvoudílný směšnohrdinský román patří dodnes mezi nejoblíbenější humoristická čtení světové literatury.
Jak říká jedna z knižních anotací, příběhy velikého kombinátora Ostapa Bendera, provázející jeho dobrodružnou cestu za pokladem (Dvanáct křesel) a za miliónem (Zlaté tele), „umožnily autorům zobrazit bitvu morálních zásad socialistické společnosti s životním krédem protřelého, naivního a poživačného světa hříšných lidiček“.
Epopej útrap fešáckého a vcelku sympatického podvodníka Ostapa Bendera postupně vyrůstá ze střevíčků revuální legrace a nazouvá okované botky společenské satiry. Zatímco se ve velkém světě zuřivě diskutovalo o novém životním stylu, bylo v malém světě všecko hotovo: byla tu „kravata Sen úderníka, sádrová soška Koupající se kolchoznice a dámská potítka Láska pilných včeliček“.
Hledaly se brilianty
Román z roku 1927, známý u nás již z předválečné doby, vtipně líčí ubohý osud a napínavé příhody bývalého maršálka šlechty a jeho společníka, mladého dobrodruha, kteří se za vlády sovětů vypraví hledat briliantový poklad ukrytý v jednom z dvanácti křesel, bývalém majetku maršálka.
Hlavní hrdina, pohledný Ostap Bender, syn tureckého poddaného, se shodou okolností seznámí se šlechtickým předsedou Hypolitem Matvějevičem Vrabčinským. Ten se mu svěří s tajemstvím, které mu sdělila jeho tchýně těsně před svou smrtí. Tři šňůry perel, snubní prsteny posázené brilianty, perlový náhrdelník, čtyřicetitisícový diadém. Takové cennosti ukryla bývalá šlechtična Klaudie Ivanovna Kohoutová do jednoho z dvanácti křesel. Hyppolit Vrabčinský, zeť nebožky Klaudie Ivanovny, se ke svému zděšení o skrytém rodinném pokladu dozví až po deseti letech a po křesle marně pátrá.
Námět „prodal“ Katajev
České internetové encyklopedie poněkud nepravdivé uvádějí, jak román vznikl. Nevšímají si memoárů Valentina Katajeva, bratra Jevgenije Petrova, které pod názvem Má démantová čelenka v roce 1982 v překladu Zdeňky Psůtkové vydalo nakladatelství Československý spisovatel.
„Hledání briliantů, ukrytých v jednom z dvanácti křesel, které se po revoluci dostaly do nejrůznějších koutů země, poskytovalo podle mých tehdejších představ možnost, aby byla vykreslena satirická galerie současných typů z období Nepu. To všechno jsem vyložil svému příteli (rozuměj Ilfovi – pozn. IH) i svému bratru, které jsem podle příkladu Dumase staršího hodlal proměnit ve své literární negry. Dám jim téma, podnět, oni toto téma zpracují a obléknou do satirického románu. Mistrovskou rukou po nich dílo opravím. Vznikne zábavný román o šejdíři.“
Ostap Bender skutečně žil
Katajev dále prozrazuje, jak se s ním autoři museli vyrovnat: „Můj požadavek je následující. Za a) Zavážete se, že román věnujete mně a výše vzpomenuté věnování bude uveřejněno v každém vydání, a to nejen ruském, ale také ve všech vydáních zahraničních… Bod b) vám nepřijde tak lacino, abyste věděli. Až dostanete první honorář, koupíte mi darem zlaté pouzdro na cigarety.“
Čeští čtenáři Dvanácti křesel jsou rovněž mylně informováni, že Ostap Bender je smyšlenou postavou. Opak je pravdou. Katajev tvrdí, že prototypem Ostapa Bendera byl starší bratr „jednoho pozoruhodného mladého básníka“ – futuristy; jeho jméno však neprozrazuje. Básník se stal obětí „šíleného nacionalismu pod ochranou německých okupačních vojsk, která po Brestském míru obsadila téměř celé jižní Rusko“.
Katajev píše, že s vraždou svého bratra se Ostap vypořádal „naprosto neuvěřitelně“ a skutečně neuvěřitelnou scénu setkání Ostapa s bandity tváří v tvář v citovaných memoárech barvitě popisuje.
Autoři nežili dlouho
Ilja Ilf, narozený v Oděse 3. října 1897, zemřel 13. dubna 1937 na TBC, která u něho byla opětovně diagnostikována během cesty lodí do Ameriky. Jeho smrt se pokusila zneužít nacistická propaganda v listu Der Angriff tvrzením, že spáchal sebevraždu v důsledku údajné kritiky na sjezdu spisovatelů. Tuto lež odmítl v deníku Pravda sám Petrov, přesto u některých životopisců přežívá.
Jevgenij Petrov, narozený v Oděse 13. prosince 1903, zahynul 2. července 1942 v troskách letadla v roli frontového zpravodaje bojů Velké vlastenecké války s hitlerovským Německem.
První filmový přepis udělal Frič s Burianem
Český rozhlas nabízí ve formátu MP3 ke stažení audioknihu Dvanáct křesel s hvězdným obsazením (Hypolit Vrabčinský – František Filipovský, Ostap Bender – Bohumil Bezouška).
Vůbec první filmová adaptace se uskutečnila v roce 1933 v česko-polské koprodukci. Režisér filmu Martin Frič hlavní roli svěřil Vlastovi Burianovi. Snímek se nedochoval celý.