ROSTISLAV OPRŠAL
* * *
Konfese básníka?
Prosekat se k slovu perořízkem skrz hloží
cukerínu banalit se odříkat
v černé šachtě na jámě Naděje být
kanárek boží…
Ostrava
husté dýmání vzpomínek
mého mládí nezralého
memento jako
haldy
odvaly
výsypky
dýmající
komíny
koksoven
chemiček
občurané
patníky
industrializace
hrdinové včerejší práce v záři rudých aur
dnes provedli rekordní odpich Ostravaru na BOLT TOWER
Až se narodíš
Až se narodíš
Až ti naroste první zub
nebo možná spíš
Až řekneš první slova
Až přestaneš sedat na nočník
Až ten první zub si půjdeš schovat
Až přečteš poprvé Ema má mámu
Až dostaneš první pusu
protože jsi válečník a
nebojíš se šrámů
Až dáš první pusu a už ne z musu
Až ti dají zbrusu novou občanku
Až se staneš zletilým
a už nalejou ti do džbánku
Až vychodíš poslední školu
Až půjdeš napoprvé do práce
Až první zeď neprorazí tvoje hlava
Až ji potkáš
a to bude ta pravá
Až začnete žít prostě spolu
Až se oženíš
a už bez legrace
Až si vezmeš první hypotéku
Až ji poprvé podvedeš
a vytočíš ji k vzteku
Až tě ona poprvé podvede
a ty vyletíš z kůže
Až budete mít spolu dítě
Až postavíš dům a zasadíš strom
a budeš úplným mužem
Až ti umře první kamarád
a ne ten ze sociální sítě
Až po x-té něco posereš
vem to čert a hrom
Až ti děti vyrostou
Až tě zblejskne vlastní pleš
Až doplatíš hypotéku
vymačkaný jako z tuby
Až přežiješ n-tou nehodu
Až doklapeš to konečně do důchodu
Až si pořídíš svoje třetí zuby
Až bude umírat poslední kamarád
zkusíš ohlédnout se vzad
prostě
Až to všechno vykonáš
tak přijde slečna Poslední a řekne:
No, víš…
už je pozdě na to až
Autocenzura
Víc hlav víc ví
já to na víc než jednu nedotáhnu
a některé myšlenky
stejně měl bych pověsit
hned na prvním ráhnu
Vzpouru je třeba potlačit
hned v zárodku
Tedy zasáhnu:
srdce za katr s rváči
a rozum na samotku
Zub času
Zub času je někdy řezák,
jindy stolička
či zub třeňový
někdy zatne jako špičák
vždy to trochu zabolí
Papír
Poezie je zázrak okamžiku
poezie je věčná rajda ale
pokud jde o papír
stačí 451 stupňů Fahrenheita
Úhel pohledu
Záleží na úhlu pohledu
když ho převrátím
tak ledacos
s ním dovedu
Třeba jen tak zdola kouknu na tebe
a vidím že
andělé jsou čerti
popadaní do nebe
Nuselské bluesnění
Ptáci, čest!
Z mostu do Nuslí
i dnes
padá smutek zbytečnosti
marných gest
Kámen nůžky papír
Nůžky ustřihnou papír
kámen ztupí nůžky
ruka popíše papír
papír zabalí kámen
ruka hodí kámen
nůžky přestřihnou nit
sudička položí nůžky
ruka na stůl dá papír
dál už vývoj podobný je.
Nůžky ustřihnou papír…
…tak rozmarně a sladce
plyne naše historie…
Noticka
Krátká zpráva v celostátním tisku
jako když udeří pěst
Vážený X.Y. zemřel
padl se ctí ve jménu Zisku
…
Ehm, tedy promiňte…
… čí že to byla čest?
Boty po Sysifovi
Patří mezi dědičné tresty
že kameny hloupostí odvalujeme
z cesty
vstanout v pět do práce
znova a znova
šichta Sysifova
za vraty v mrazu iluze tuhnou v bláto
krev na pot se láme
myšlenky kamení si v kámen
tu zkušenost
nevyčteš z nějakých novin
dětem nevysvětlíš
proč nosíme kříž
v botách po Sysifovi
Pozdě je teď se nad mladými mračit
měli jste začít už odmala.
Jak říkají bratia na Slovači:
Pozde riť biť, keď sa posrala…
Evangelium podle Marca
Umět tak malovat
jako ten Žid z Vitebska
svět který prý už není
za zrcadlem pohledu
jsou hvězdy stále modrou písní
zpívá se v ní:
chandra to je utopení
V malovaném evangeliu podle Marca
zvířata chodí po nebi
s nimi ženich a nevěsta
muzikanti s huslemi
ano
ti všichni tam patří
to jen malíř který je maluje
svržen anděly je na zemi
Svět se změnil
dnes jen děti umí létat
nebo malíř díky křídlům snění
divák se jen musí dívat
krávy nelítají
kohouti vyskočí na plot leda
jen ta melodie je rosa
voda živá
jasnozřivá
Plný květin
vůz s koňmi tančí ke hřbitovu
s černým ženichem
nevěsta bílá panenka
s nimi páv ohnivák
zase znovu a znovu
a soumraku prosí Večernici:
vyjdi ráno jako Jitřenka
Obyčejní
V šestém patře
za oknem v kleci poskakuje andulka
obyčejný panelák
obyčejná andulka
obyčejní lidé
zahrnutí
sečtení v tabulkách
žijí svůj život
s klidem
někdy propad do ztráty
někdy drobné zisky
svět v normálu
na okně zčervenaly muškáty
a zatímco pomalu
v televizi kluše festival reklam
někde za rohem je možná hořící keř
nebo mříž kanálu
pod kterou Dante zvedá
klepadlo pekla
Nucený výsek poezie
Co s poezií
co už tu
umělci marketingu
Pegasa prodali
do buřtů