MILAN BLAHYNKA

Co si můžem povídat: málokdy má čtenář příležitost číst knížku bezpředsudečně. Ať chce, ať ne, jinak ji čte, když je to dílo klasika vnucovaného povinnou školní četbou, jinak, jestliže je to kniha důvěryhodným kantorem, přítelem, natož milencem nebo milenkou pochválená. Jinak se bere do ruky dílo víceméně oficiální kritikou nebo záložkou vynášené, jinak sešitek nebo samizdat autora pronásledovaného.

Před sto lety 7. února 1922 se narodil Jan Skácel, význačný básník, prozaik a autor knížek pro děti.

MICHAL ČERNÍK

Z knihkupectví v Čelákovicích jsem si právě odnášel Skácelovu sbírku Hodina mezi psem a vlkem. Ještě na ulici jsem ji nedočkavě otevřel a četl si. Tenkrát mi jeho verše připadaly příliš obyčejné, jakoby o ničem, a zároveň mne ohromily. Ta knížka byla pro mne určující, Jan Skácel se stal mým básníkem. Psal se rok 1964 a mně bylo jednadvacet.

KAREL SÝS

(samorozhovor KS s KS)

Jak to bylo a jak to nebylo.

Jak to mohlo být a jak nemohlo.

Kdo byl mehlo a kdo nemehlo.

Jak já, jak on.

Prohlášení předsednictva Unie českých spisovatelů

Portál Spolku slovenských spisovatelů zveřejnil otevřený dopis Výboru Národní rady Slovenské republiky pro kulturu a média a ministryni kultury Slovenské republiky, v němž se upozorňuje na fakt, že poprvé v historii Fond na podporu umění SR neudělil mnoha etablovaným a prestižním časopisům jakoukoli finanční dotaci. Jeho znění najde čtenář zde: https://www.spolok-slovenskych-spisovatelov.sk/otvoreny-list/

BOHUMILA SARNOVÁ

Jestli pak by si takhle posteskl legendární prezident a zakladatel naší Československé země Tomáš Garrigue Masaryk? Určitě by si již stačil postesknout v období rozdělení svého úporně a těžce vydobytého díla na dva samostatné celky. Česko a Slovensko. Kdyby se ale postavil k řečnickému pultíku dnes, tedy, pokud by byl vůbec do sněmovny vpuštěn, jak by zazněla jeho řeč k českému národu? Jak by vnímal kroky, skoky a kotrmelce nové vlády? Našel by vůbec špetku hrdosti a vlastenectví v projevech politiků k naší vlasti? Byl by osočen a označen za zpátečníka, staromilce a nepřející osobu novým pořádkům? Domyslit ani nechci. Určitě by to tak bylo. Kde je panslovanství, které by nás mělo spojovat? Kde je síla soudržnosti lidí stejné, nebo hodně příbuzné mentality? Hodně politiků nově vzniklé vlády (a znovu podotýkám, jako už dříve, že vzniklé podvodným tahem na voličích) jsou vesměs docela mladí lidé, s věkovým průměrem okolo čtyřicítky až padesátky. Aplikuji jejich věk na věk svých synů a ptám se: „Z jakých rodin tito lidé pocházejí?“ Vliv na světonázor přece nasává každý od dětství ve své rodině. V jakém prostředí a vlivech vyrůstali, když jsou jejich názory tak odlišné od názorů většiny obyčejných lidí. Jsou nenávistné k minulosti a hrozně nebezpečné vývoji věcí budoucích. Pravda, někteří získali nové názory na vývoj společnosti studiem v zahraničí a zformovali si své myšlení k obrazu jiných společenských formací. Jistě, přispěl k tomu zásadně i rok 1989. Byla nastartována nová epocha – v konání i myšlení. Pomalu už nezbude nikdo, kdo názory této generace zvrátí. A tak by nezbývalo tatíčkovi Masarykovi než si povzdechnout nad vývojem věcí: „Ach synci a dcerušky, kam to chcete až dotáhnout!“

JAN CHODSKÝ

Mládežnická

My jsme mládež nová,

mládež sametová.

Všude je nás plno,

staříci nám klnou.