MAREK ŘEZANKA
Dějiny na hlavu postavené
Když se znalost nule blíží
přijme člověk bez potíží
vše, co mu druhý nakuká
Vědění nás osvobodí
bez něj máme díru v lodi
na které velí náfuka
Těm, kdo ze škol vyjdou dutí
propaganda drze vnutí
cokoli, co si umíní
Jistí totiž vždycky rádi
na hitlery radši vsadí
nežli na rudou kuchyni
Tyto kruhy se zas snaží
nešetří nám na masáži
s tím, že co mohou, obrátí:
Hitler válku nevyvolá
bude brzy učit škola
stažená silnou opratí
Rusko zato bude špatné
to prý první dráp svůj zatne
a Hitler Západ ochrání
Vždyť jen zisky mocných hájí
Židé žili jako v Ráji
sahali ale po zbrani
Vlasovci pak Prahu spasí
za Hřiba jsou zvláštní časy
ve kterých sníme o gumách
Co však, člověk chvíli hloubá
jiné může dělat houba
jež pod kloboukem nohu má?
Beneš byl jen lítou saní
jež německým hochům brání
v jejich cílech bohulibých
Goebbels nejspíš v hrobě jásá
jak je tvárná dnešní masa
Lítostivě šeptá: „Kdyby…“
Nacisté a nebezpečí?
To prý podvratné jsou řeči
Sovětský svaz více leká
Západ Hitlerovi tleská
vznikne v Řeporyjích deska
co zazáří do daleka?
Jak byl Heydrich ušlechtilý
jak ho zrádci zastřelili
a jak škoda je to značná?
Vznikla tady totiž půda
že zlem armáda je Rudá
nad námi jsou hnědá mračna
Že Mnichovská vznikla smlouva
Západ se nám neomlouvá
to prý my jsme za vše vinní
Chudáčky jsme hnali malé
až se srdce svírá žalem
co Čech Němci zrůdné činí
Dokud školy neumožní
(stihnout by to měly do žní)
fakta znát, pak hloupost slaví
Ze lží pouze válka vzniká:
Zakřičme již svorně: Nikam
S krkem chceme srostlé hlavy…
Kynou a vědí…
Naději v sobě skrývá měsíc pátý
sakury v parcích sladce zavoní
šeříky míru obléknou si šaty
azalky v zlaté vyjdou bez kravaty
zima je v prachu, jaro na koni
Tu a tam z trávy malá deska čouhá
na ní pak ulpí jména vybledlá
jména, z nichž vznikla cesta velmi dlouhá
již s ranní rosou znát je jejich touha
která je k jejich krokům přivedla
Vzali jim život, smrt jim smysl dává
tím smyslem my jsme a ti následní
važme si daru, který skrývá tráva
kamenné desky, která přetrvává
Nebuďme těmi, kdo ji zabední
Pohlaďme břečťan, jenž se kolem plazí
a který chladný kámen zahřívá
Nacismus padnul díky pevné hrázi
nebuďme těmi, kdo do ní hrot vrazí
nebuďme těmi, kdo mřou zaživa
Stromy jsou svědci vpravdě zcela němí
jejich stín ovšem všechno vypoví
Korunou nebi, větvemi pak zemi
kynou a vědí, jak je smutné nemít
slunce a včelí bzukot v lipoví…
Není odvolání…
Že nechceš vraždy přejít bez řečí?
Že nejsi přítel amerických zbraní
které, jak vidíš, míru nesvědčí
naopak, že mu nevýslovně brání?
Že tě vše dusí? Je to k uzoufání?
Svobodné ti to tady nepřipadá?
Přijde ti, že se cení pouze zrada
a že se novým modlám země klaní?
Na seznam půjdeš, kde je jmen již řada:
Jsi ruský agent – není odvolání…
Že chceš být občan, který neklečí
před vrahem, který o morálce žvaní?
Nechceš být vlkům čerstvé jehněčí
na jatka přijít rád a bez vyzvání?
Že vnímáš dvojí metr, který straní
tomu, kdo zbavit tě tvých zájmů žádá?
Že, kde zní potlesk, tobě klesá brada?
Že tě vše čelit hnusu popohání?
Potom tě značí, kdo tě neovládá:
Jsi ruský agent – není odvolání…
Bomby ti nejsou známkou bezpečí?
Že ti jde, bože, hlavně o poznání?
Média tebe neubezpečí
o tom, že Západ hodnoty své chrání?
Kdo volně běhá – a kdo tvrdne v báni?
Takto že ptát se, je dnes velká vada?
Jediné, co dnes nikdo nepostrádá
je pokrytectví – to je všude k mání
Zato je těžké najít kamaráda:
Jsi ruský agent – není odvolání…
Odporné je ti, co že všechno padá?
Dekrety zruší jednou jedna vláda?
Beneš je padouch, řeknou jistí páni
O národ jde ti? O mír též, jak hádám:
Jsi ruský agent – není odvolání…
Snad je ti líp…
Jsou zprávy, jež vás opaří i zmrazí
že vaše slova váznou v hrdle kdesi
Na svět i z něho odcházíme nazí
Po ránu šálek nikdo nevyvěsí
Kávička ranní náhle hořce chutná
na dně je lógr z mainstreamu a šedi
Tomu vzdor lidí byl a bude putna
Ona se ptala – chtěla odpovědi
Získala první z našich od Asada
rozhovor, který lidem cosi sdělil
Nepsala, jak jí někdo shora zadá
prázdno tu po ní zbylo po neděli
Stala se štvancem, že se nepodbízí
že není pružná jako „mistři pera“
Ti víc, než prádlo mění vlastní vizi
Terezo, chybíš. Rána budou šerá
Byla jsi vždycky milovnicí vína
a také pejsků, kteří nezarmoutí
Měla jsi nadhled, stejná, nikdy jiná
a svoje věty nepletla jsi z proutí
Píšu tak nerad všechna tato slova:
Budeš moc chybět, perlo Literárek
Sbohem Ti dává, kdo Tě v úctě chová
Terezo, měj se. Snad je Ti líp
Marek
Tma nás nepokryje…
Ta země hořela, ta země krvácela
ač hladem týráni, přec lidé vytrvali
Ne fráze otřelá – však realita celá
Zvon dodnes vyzvání
za všechny mrtvé v dáli
Šlo o boj klíčový, o hlavní střet, kdo s koho
porážku bestie lid hrdý připomíná
Kdo vůbec vypoví, jak jistí plivat mohou
(tohle kus cesty je) a jaká je v nich slina?
Nacismus vymýtí jen víra nezlomená
Proč jsme dnes přibiti na kříži za ramena?
Proč nikdo nezmíní kus naší historie?
Panáci vymytí nás srazí na kolena
zbabělost vždycky ctí – jen ta je povolena
Vyjděme z jeskyní
ať tma nás nepokryje…