ALENA VOLKOVÁ

Připomínáme-li si výročí narození dramatičky a prozaičky Gabriely Preissové, rozené Sekerové, jejíž obě důležitá životopisná data připadají na březen (23. 3. 1862 se narodila v Kutné Hoře a 27. 3. 1946 zemřela v Praze), musíme konstatovat, že navzdory originalitě jejích děl jí slávu přinesla spíše jejich hudební zpracování. Ocitujme třeba několik vět z textu publikovaného Národním divadlem v Brně: „Dalším přenosem byla jedna z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňa, jejíž inscenaci [jsme přenášeli, pozn. A. Volkové] v režii Martina Glasera a hudebním nastudování Marko Ivanoviće 2. října 2019 z Janáčkova divadla. Přenosy obou janáčkovských inscenací zhlédlo přes 35 tisíc diváků po celém světě. Během přenosů a dalších šesti měsíců v záznamu na OperaVision jsme dostali řadu krásných ohlasů nejen z České republiky, ale třeba z USA, Jižní Koreje, Mexika, Japonska a dalších zemí. Záznam inscenace obdržel cenu na festivalu Zlatá Praha 2020 za nejlepší záznam divadelní inscenace (režie Jakub Kořínek).“

Malou Gabrielu zásadně ovlivnilo několik lidí. Nejprve sestra její matky, Luisa Dvorská, u níž během dvouletého pražského pobytu nejen navštěvovala smíchovskou dívčí školu, nýbrž se také seznámila s řadou českých vlastenecky založených literárních osobností, mj. J. Arbesem, E. Krásnohorskou, K. Světlou. Dalším byl bezpochyby J. N. Preiss, pokladník cukrovaru v Hodoníně, za něhož se provdala – i když byl o 24 let starší – roku 1880. V této době už měla za sebou svůj literární debut, povídku Čeledín a dcera ze statku. Byla také jazykově vzdělaná, znala německý, francouzský jazyk i ruský jazyk. Muže si velmi vážila, napsala o něm přítelkyni (r. 1886): „[…] ale věř mi, nebudu toho jakživa litovati, že jsem si jeho vyvolila za průvodce a ochránce v mém životě.“ Jejich společné soužití v Hodoníně jí umožnilo poznat život lidí na moravském Slovácku i mnoho zdejších osobností, mj. J. Herbena. Na dalším mužově působišti poznala mj. bratry Mrštíky. V r. 1891 zakoupil J. N. Preiss statek v Korutanech a jeho žena tak získala možnost obohatit české čtenáře o znalost prostředí „korutanských Slovanů“, např. v Korutanských povídkách (1896). Po jeho odchodu do penze r. 1898 se rodina kvůli vzdělání dětí (měli tři, dva syny a dceru) přestěhovala do Prahy. Zde se Gabriela Preissová stýkala s mnoha osobnostmi českého kulturního života, poznala také mj. Z. Braunerovou, J. Zeyera a R. Naskovou, J. a Z. Hlávkovy. Po ovdovění r. 1908 se provdala podruhé za plukovníka rakouské armády A. Halbaertha, s nímž se přestěhovala do istrijské Puly. Na dalším mužově působišti, v Milovicích, projevila svou občanskou odvahu a humánní cítění. Nebála se totiž ošetřovat během 1. světové války ruské zajatce, za což byla dokonce obviněna z pobuřování, vyšetřována a manžel byl z trestu přeložen. Připomeňme také, že r. 1917 se stala jednou z prvních signatářek Manifestu českých spisovatelů. Po válce žila střídavě v Praze a v Chlumu u Třeboně, kde měla letní sídlo. Také dosti cestovala po Evropě. Její smrt uspíšil úraz – zlomila si nohu na náledí a následně byla neúspěšně operována.

Píšeme-li o její prozaické činnosti, není bez zajímavosti, že knihu Ideály. Šest kreseb ze slovanských luhů (1889) nabízí nyní internetový prodejce Aukro (od ověřeného prodejce)

za 1200 Kč. Z velmi obsáhlého prozaického díla autorky vyberme ještě kupř. ta díla, která se objevují v dalších internetových nabídkách, tedy Obrázky ze Slovácka, Bouře a jiné povídky, Pokosené pavučiny: sedmero povídek, Setmělé cíle: povídky, Mládí a jiné novelly, Když hvězdy padaly: povídky, Pláně a jiné povídky, Trinetta a jiné povídky. Tímto samozřejmě výčet autorčiných prozaických děl nekončí; doplňme, že psala také romány, uveďme jako příklad „román českého hudebníka“ Zatoulaná píseň. Za vrcholné období její tvorby považuje kupř. autor hesla v slovníkové příručce Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století léta do r. 1890. Nicméně – jak uvádí příručka A. Nováka a J. V. Nováka Přehledné dějiny literatury české (str. 772) vyšlo v letech 1910–1915 18 svazků jejích sebraných spisů.

V té době byla uvedena na scénu i její dvě vrcholná dramata – Gazdina roba (1889) a Její pastorkyňa (1890). Kromě těchto „stálic“ divadelních scén napsala ještě další – jak uvádí kupř. příručka Ottův slovník naučný (str. 621 online verze) – „dramatické drobnosti“ Závodiště a Jarní píseň. Slovník Wikipedie uvádí i další dramatická díla. Obě vrcholná díla se dochovala i v knižní podobě. Gazdina roba byla vydána kupř. r. 1956 v nakladatelství Orbis-Praha a Její pastorkyňa v románové podobě kupř. v edici Slunovrat (svazek 38) r. 1978.

Kromě již uvedeného operního zpracování Leošem Janáčkem se Její pastorkyňa dočkala také tří filmových zpracování. Každé z nich jistě pojalo dílo originálně, nicméně my se věnujme podobě knižní, která – jak soudíme – velmi dobře charakterizuje rázovité typy moravského Slovácka s použitím místního nářečí a četných archaismů. Centrální postavou je bezesporu Petrona Slomková, zvaná Kostelnička, nevlastní matka Jenůfy, jež z obavy před hanbou zabije jejího malého chlapečka a potom si odpyká dvouletý trest. Takto oznamuje své nevlastní dceři, v místním nářečí, pastorkyni, kterou s velkou láskou vychovala, že Štěvuška zemřel: „Děvčico, ty blouzníš, potěš tě Pánbůh, ale ty ještě o tom neštěstí nemáš povědomost. Dva dny jsi spala v horečce a ten tvůj drobný chlapčok umřel tak beze všech bolestí ztichoučka, jen jako majkrábek zašel a já ho dnes zticha pochovala, že to ani nikdo netuší.“ Autorka tuto ženu, jíž osud nedopřál porodit vlastní dítě, líčí jako samostatně uvažující a aktivní, také však velmi dobrosrdečnou a obětavou, neboť stejně jako její otec, také výrazně prokreslená postava (z mužských postav zmiňme ještě známý typ „lehkomyslníka“ – Tómu Buryju, a jeho syny – kontrastní nápadníky Jenůfy – Števa a Laca), pomáhá vesničanům v celém širém okolí dobrou radou i vhodnou bylinkou při zdravotních problémech. Nezavrhne ani svého lehkomyslného muže. Příběh je zasazen do venkovského prostředí, které autorka v úvodu poeticky charakterizuje: „Půvabná dědinka Bystranka, u které se v nadšení zastavil každý malíř, rozlétla se ve svém pohorském klíně jako poplašená od vypínavého zámku, třebaže toto hraběcí sídlo zůstávalo po většinu měsíců v roce zcela ztichlé.“ Na závěr našeho krátkého popisu díla dodejme, že jeho operní zpracování mělo premiéru r. 1904 v Divadle na Veveří a r. 1924 v Metropolitní opeře v New Yorku v německém jazyce. Předtím – v roce 1916 – se konala slavnostní premiéra v Národním divadle.

Gazdina roba, podle autora Slovníčku nářečních výrazů, dr. Slavomíra Utěšeného (vydání díla v nakladatelství Orbis-Praha, r. 1956, str. 90), „jeden ze zvláště zdařilých původních výtvorů autorčiných“, popisuje vlastně stále aktuální, přitom prostý příběh „manželského trojúhelníku“ – muž, zde Mánek Mešjaný, bohatý sedlák, s ústy plnými slibů o rozvodu s nemilovanou ženou Maryšou a sňatku s milenkou, později „gazdinou robou“, Evou, která – ač vdaná – neodolá jeho slibům a prchne s ním na statek na břehu Dunaje. Ona je ústřední postavou děje, který ji postaví před dvě tragédie – nejprve musí přetrpět smrt své dcerky, aby později poznala, že milovaný muž je slaboch a nemiluje ji pravou láskou. Soudobá literární kritika tehdy upozorňovala na možnou inspiraci ruským dramatem A. N. Ostrovského Bouře, na podobnost typů staré Kabanové a Mešjanovky. V obou dramatech nemá hlavní hrdinka jiného východiska, než se vrhnout do vln řeky. Eva přitom prosí Boha, aby se smiloval nad její „bídnú dušú!…“ Tato a mnohá další slova nářečního charakteru jsou vysvětlena ve zmíněném Slovníčku, neboť některá jsou dnešnímu čtenáři naprosto nesrozumitelná a cizí, kupř. „ciferňa, jaše, legátka, pravotár, rozglábnút sa, strýnka, zabárka“. Dílo bylo také operně zpracováno, a to J. B. Foersterem pod názvem Eva (premiéra v ND r. 1899). My však připomeňme vynikající zpracování, v němž Evu ztvárnila Dagmar Havlová-Veškrnová. Je filmovou podobou představení Divadla na Vinohradech, jehož premiéra se konala r. 1992. Je škoda, že se veřejnoprávní ČT k těmto vynikajícím dílům domácí dramatické tvorby nevrací tak často, jak by si zasloužila. Všem, kteří vlastní DVD s touto „perlou českého divadla u vás doma“, ho doporučujeme zhlédnout co nejdříve. Má hvězdné obsazení, jemuž skutečně dominuje velmi procítěný herecký výkon naší bývalé první dámy. V tom se shodují i komentátoři filmového dramatu v režii Zdeňka Kaloče a Pavla Háši na stránce ČSFD.cz. Ocitujme kupř. hodnocení z komentáře Sportovce: „GAZDINA ROBA je mimořádným nadčasovým dílem s plnohodnotnými živými postavami; totéž lze říci i o její vinohradské divadelní inscenaci.“