JIŘÍ JÍROVEC
A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.
Tak chválil Stanislav Kostka Neuman svůj lid za víru v jitřní svit a ke kladivu přidal kvůli rýmu kosu místo srpu.
Náš lid nikdy příliš nemluvil, ono se to často nemusí vyplatit.
Doba se změnila, o kosách nepadne slovo, to spíš o kozách.
V tichosti se objevily jakési hodnoty, za něž nesmíme litovat grošíků.
Jste svině, říkáme těm, kteří naše hodnoty popírají a odmítají. Sankce na vás, na Putiny,
Lukašenky, Madury a lotry vůbec.
Odstřihneme se od vás, ani grošík vám nedáme, zmetci.
Náš lid neposkvrnil ústa, mašíroval vpřed a možná uvěřil, že řeč politiků nebyla falešná.
Jenže odkudsi, jako na povel, přilétly vidle zmaru.
Ukazuje se, že odvolání nebo zmírnění sankcí nesouvisí s odstraněním zla.
Hele, Maduro, seš pořád stejnej hajzl, ale přimhouříme oko, když nám pomůžeš s ropou.
Lukašenko, tobě taky cosi odpustíme, když pustíš přes Bělorus ukrajinskou pšenici.
Tak určuje hranice možného náš Velký Bratr.
Úrodu novou sklidí sám, sám se svými.
Jděte mu z cesty, staví chrám bratrské doby.
Nesmíme sami sobě ublížit, přidává se k proudu nejzásadovější ze všech Petříčků.
S nejtvrdšími sankcemi tedy počkáme do roku 2024.