MILENA MĚSTECKÁ

Nejen o moravské části dnes již bájné stezky podává nová kniha nakladatelství Academia JANTAROVÁ STEZKA jedinečný, fundovaný a objevný výklad. Závěry autorů potvrzuje nejmodernější technologie lidarových snímků, ale i vlastní fyzický průzkum cest po celé délce trasy na základě prostudování stovek historických map, knih, dokumentů i archeologických nálezů.

Čtveřice autorů se ujala na výzvu nakladatelství Academia nelehkého úkolu, zmapovat celou trasu z italské Aquileie, přes naše území až po Balt do polského Gdaňsku. Seznamme se s autory téměř 600stránkové publikace: historik Pavel Bolina, geolog Václav Cílek, Jan Martínek, odborník na geografické informační systémy (GIS) a Pavel Šlézar, archeolog a památkář.

První dva ze čtveřice historik Bolina a spisovatel a geolog Cílek, jsou spoluautory obsáhlé monografie Staré cesty v krajině středních Čech (Academia 2018), jež stála u zrodu projektu, jak nám objasňují autoři již v úvodu knihy a první kapitole Staré cesty, kde shrnují stručně poznatky a termíny nezbytné pro pochopení knihy. Třetí autor v pořadí přispěl obrovským podílem a stovky jeho detailních lidarových snímků umožnily spolehlivě rekonstruovat jednotlivé větve Jantarové stezky – za zmínku stojí i jeho výstava Jantarová stezka a katalog výstavy z roku 2019, o nějž se nejen mapová část knihy opírá. Čtveřici autorů uzavírá Pavel Šlézar, nepostradatelný jako znalec historie regionu Moravy a Slezska.

Kniha začíná takříkajíc od Adama a nejprve nás kapitola Jantar a jeho lokality seznámí detailně se vším od geologického původu jantaru, přes jeho zvláštnosti i veškeré jeho druhy a místa výskytu nejen u Baltu, ale i v Asii či dokonce u nás. Vnímáme tak na základě nejmodernějších poznatků, proč si pověstmi a mýty opředený kámen, který jak známo i laikům hoří, plave a dokáže „uvěznit“ živé organismy, získal a zachoval svůj věhlas do dnešních časů. Jantar dnes ožívá a velké pozornosti se dostává i Jantarové stezce, což, jak se dočteme, je pojem badatelů až z 19. století, označující mnohem starší starověký systém severojižních komunikací spojujících Baltské a Severní moře, naleziště jantaru, s civilizacemi a čile obchodujícím Středomořím.

Po Hedvábné stezce je Jantarová stezka zřejmě druhá v pořadí, která zažívá renesanci a po jedné z jejích tras vede i cyklotrasa Euro Velo 9, kterou si i běžný turista může projet. Složitosti a historický vývoj všech tras autoři představují v další kapitole Jantarové stezky popisem i přehlednými mapami.

Naše sledovaná větev trasy přes území Moravy, patří k tzv. zaalpským trasám. Další kapitola Hlavní směry transportu severského jantaru napříč Evropou však přehledně uvádí všechny trasy přes území České republiky. Zdůrazňuje význam větve trasy vedené přes Únětice u Prahy, zjevně přispívající ke zformování státního útvaru na území Čech stejně jako moravská větev vedla přes první centra budoucí Velkomoravské říše.

Jsme zasvěceni do všeho nezbytného, pojďme vyrazit na cestu. Po úvodních kapitolách se autoři od kapitoly 6 Od Jadranu k Dunaji po kapitolu 9 Z Rychlebských hor na sever k Baltu vydávají doslova krok po kroku cestou dávných kupců a vyslanců mocných starověkých říší. Pátrají v mapách dávných historiků a cestovatelů, jež nám objasňují a doplňují již výše zmíněným mapováním lidarovými snímky. Ty umožňují vidět krajinu protkanou starými úvozy, tedy cestami používanými pro průjezd vozů jednotlivců i celých obchodních karavan. Už není třeba se dohadovat podle starých záznamů a úryvků kronik, knih a zápisů, kudy trasa přesně vedla a porovnávat s dnes leckde k nepoznání změněnou a často devastovanou krajinou.

Technologie je samozřejmě doplňující, historické zdroje a archeologické výzkumy a objevy jsou stále nezbytné pro pochopení vedení tras. Ožívají před námi centra s latinskými názvy, která i dnes míjíme na dálkových cestách v pohodlí auta či vlaku do Středomoří. Italský Tergeste-Terst, slovinská Celeia-Celje, rakouské Aquae-Baden, Vindobona-Vídeň, ale to už se blížíme k tehdejší hranici římské říše. Za ní jsou kapitoly nejpodrobnější, na území Moravy se opírají o bohaté lokální historické poznatky a archeologické nálezy, od Mušova, přes Brno-Líšeň a Býčí Skálu, přes nepopiratelné centrum moravské trasy, bývalé keltské oppidum Staré Hradisko.

Kniha představuje také nedávné nálezy v okolí Mohelnice u Moravičan, vyjasňující dříve neznámé vedení trasy těmito místy – ale neprozrazujme dále, nechme tyto objevy na čtenářích. Závěr patří polské části trasy, kde mohli autoři navazovat na rozsáhlé poznatky polských vědců, kteří se tematice dlouhodobě a intenzivně věnují včetně popularizace Jantarové stezky pro veřejnost.

To nejdůležitější na konec – cesty v krajině je třeba chránit, jak zdůrazňují autoři hned v úvodu. Jen v průběhu posledních deseti let zaniklo rozsáhlou a neuváženou výstavbou či těžbou dřeva v lesích nebo scelováním lánů mnoho starých cest. Původních a starobylých stezek a komunikací zůstává zlomek, lze je však udržovat a obnovovat, alespoň v jejich zachovalých částech a upozorňovat tak na jejich význam a důležitou funkci ve spojení se vzdálenými světy. Vždyť Jantarová stezka byla prokazatelně spojením i mezi dávným keltským a etruským světem, mezi kulturami, z kterých se na území našem, v případě kultury keltské, a evropském dochovalo velmi málo.

Kniha v závěru předkládá k posouzení ideu zřídit archeologický park Moravská jantarová stezka. Počin velmi potřebný pro ochranu zachovalých částí Jantarové stezky. Přinesl by také další turistickou pamětihodnost velké kulturní hodnoty v navrhovaných místech okolí Brna a Drahanské vrchoviny a možná i dalších.

Držme projektu palce – a můžeme-li, pomozme a podpořme jej.