FRANTIŠEK UHER
Současný systém vydávání knih je svérázně problematický. Především v tom, že nerozhoduje kvalita realizovaného díla, ale peníze, které umožňují jeho vydání. Tato praxe má kladné i záporné stránky, zabývat se podstatou tohoto problému je však odlišnou kapitolou, pralesem, jímž bychom se velice obtížně prodírali.
Věnujme pozornost publikaci, která sice souvisí s literární tvorbou pouze okrajově, ale s překvapivě příznivým výsledkem. Poezie adekvátně doprovází ukázky pozoruhodných výtvarných děl. Vydavatelem je Znovín Znojmo, akciová společnost se sídlem v Šatově. Depozitáře umístěné v Louckém klášteře ve Znojmě a v administrativní budově Znovínu shromažďují hodnotnou sbírku, vytvořenou za třicet roků, které uplynuly od založení společnosti.
Pochopitelně je častým motivem umělecké tvorby všechno, co je spojeno s vínem a svébytnými lidovými tradicemi, souvisejícími s pěstováním vinné révy na moravském jihu. Snad nejběžnějším sloganem je, že pravda je v číši vína.
V přehršli zařazených básní o vínu nacházíme neutuchající metafory, nestárnoucí staré pravdy i úsměvná ostří humorných postřehů, povšimněme si však sugestivního zamyšlení Ivany Měkotové, že k vínu patří sklenka: Razantní polibek skleněných úst… Bystře to koresponduje s jejím obrazem Ve stavu spícím i bdělém se Znovínem duší i tělem.
Víno je ovšem pradávným symbolem družnosti, přátelství a vzájemného porozumění. Citujme tedy ještě z Písní žáků darebáčků: Jak je krásné víno pít, pospolu se veselit při pohárech s druhem druh. Láká dodat, že se pak snadněji táhne pozemský pluh.
Samotný vznik publikace je vskutku záslužným počinem, přispěním do širokého kulturního spektra. Platí to i o knize Hrozen vína ze ZnoVína (2022, 144 str.), kterou s obdivuhodnou působivostí připravil editor Zdeněk Hrabica s podtitulem Průvodce vinařským Louvrem v Louckém klášteře ve Znojmě.
Reprodukce obrazů, grafik, ilustrací, sklářských výrobků, soch, řezbářských prací, ilustrací a fotografií doprovází kratší básnické texty klasiků i současných výtvarníků a básníků. Namátkou uveďme jména dříve narozených výtvarníků: Bouda, Malý, Šerých, Toman…
Z literátů Li-Po, o němž se ve čtyřverší napsaném na jeho počest praví, že u džbánku vína Li Po sto básní napíše, Komenský, Puškin, Čelakovský, Šrámek, Nezval s jeho nezapomenutelným veršem Morava ovečka tichá.
Zastoupeni jsou i cizinci z Polska, Arménie, Číny a Slovenska, pokud ho již někdo považuje za cizinu.
Převážně jsou zastoupeni výtvarníci i básníci, jejichž tvorba vznikala od poloviny minulého století do současnosti.
Výrazně dominantní jsou ve vztahu k vínu Jan Plachetka, Jiří žáček a Karel Sýs, velice blízko k němu mají moravští básníci Oldřich Mikulášek (I vinohrad je stár; však rodí víno mladé) a Jan Skácel (Nikomu nepovíme, co víno na nás zná).
Znovínská obrazová galerie je vedle mnoha dalších exponátů umístěna v budově, historicky spojené se vzděláním a vinařstvím.
Publikace Hrozen vína ze ZnoVína na tuto dávnou tradici navazuje, odívá ji do slušivého současného roucha, je přesvědčivě kvalitní vizitkou všech, kteří se na jejím vzniku podíleli a jimž proto patří zásluhy i poděkování.