KAREL SÝS
Mám v živé paměti, když nám dětem paní domácí v Písku půjčila jednu knížku s Kulihráškem. Byl to příběh Kulihrášek a všesokolský slet.
Knížka to byla vzácná, notně ohmataná, však prošla mnoha dětskýma rukama.
Nyní jsme mohli přivítat obsažnou knihu KULIHRÁŠEK – Kompletní příhody a příběhy jeho tvůrců. Vlastně se na ní podíleli tři autoři: již nežijící ilustrátor Artuš Scheiner, autorka veršů Marta Voleská a pořadatel knihy Tomáš Prokůpek.
Kniha je to obrovská – kdyby vám padla na nohu, kulhali byste pěknou řádku dní.
Vydalo ji nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis, Praha 2021.
Knihu doprovází mnoho dokumentů o spolupráci autora a autorky, ale hlavně dobové reflexe z doby vzniku jednotlivých příběhů i z doby poválečné.
S Kulihráškem má se to podobně jako s Rychlými šípy – kdo je četl včas, nezapomíná. Komu se dostanou do ruky teprve dnes – bývá zklamán.
Artuš Scheiner (1863-1938) byl bezesporu vynikajícím malířem a kreslířem. Ovšem v době vzniku tohoto „seriálu“ už byl jeho způsob poněkud pasé. Vždyť první díl cyklu – Trpaslíček Kulihrášek mezi zvířátky – vyšel v proslulém pražském nakladatelství Gustav Voleský v roce 1926 a poslední – Kulihrášek s Majdalenkou a kouzlo zlaté jahody v roce 1935.
V té době se v české výtvarné kultuře vystřídalo mnoho směrů, každý z nich však byl Scheinerovu stylu na hony vzdálen. Koneckonců secese, z níž Scheiner vyšel a z níž se nikdy úplně nevymanil, platila za zpátečnický směr. Nebo si lze představit, že by Scheinera vzal na milost Teige, Toyen, Štyrský, Zrzavý, Lhoták…? Poetisti a surrealisti?
A přece. V závěru publikace čteme vyznání například právě Kamila Lhotáka nebo Františka Hrubína, jak blahodárně na ně v dětství zapůsobil. A desítky dalších daly Kulihráškovi svůj hlas.
Ještě k oněm pozůstatkům secese. Pamatuji se, že mne mnohé Scheinerovy ilustrace pohádek poněkud děsily – obrovská břicha hřibů, tenké nohy skřetů… Je v tom opravdu cosi dekadentně strašidelného. Ale nešť!
A co říci o veršovaném doprovodu? Marta Voleská-Ryšánková (1905-1985), dcera nakladatele, se vynasnažila, seč mohla. Vznikly texty pěkně rýmované, dětem srozumitelné, jen mírně didaktické… Nezval to samozřejmě nebyl. A ani nemohl a nechtěl být.
Kulihrášek – a to je cenné – sloužil dobrým věcem. Za všechny jmenujme již zmíněný svazeček věnovaný všesokolskému sletu v roce 1932. Mimochodem, objevuje se v něm jakási secesní televize – „strýčkův skvělý přístroj radiový“.
Scheiner netvořil však jen ve službách Kulihráška. Ilustroval české pohádky, zvláštní pozornost věnoval i československé armádě (Sláva děti, vojáci jsou tady!, 1934). V onom roce již kdekdo cítil stahující se mračna. Však tuto knihu, doprovázenou opět verši Marty Voleské, bezmála biblickými slovy pochválil – a jistě právem – recenzent Hlasu národní obrany: „Nechává maličké přijíti – k armádě. Poučí je. A tím vlastně získává myšlenka brannosti více než přímou propagací. Sympatie dítěte k armádě nezanikají v dospělém věku. Rané dojmy modelují názory člověka, rané dojmy určují povahu příští generace.“ Článek je podepsán šifrou M. Hc., ale jako bychom již slyšeli slova polemiky třeba Emanuela Moravce či Jaroslava Durycha s pacifismem Karla Čapka.
Jak napsala Voleská v poslední sloce: „Dobře, hoši! Dík vám všem! / Uchraňte si v srdci svém / lásky k vlasti svatý žár!“ / „Slibujeme! Zdar, zdar, zdar!“
Abych shrnul – kniha je to velice záslužná, žel při své objemnosti a ceně se asi nestane všeobecně rozšířenou. Jenže – nevymírají jen čtenáři objemných knih, ale čtenáři i těch nejtenčích a nejnaivnějších komiksů… S tím asi ani Kulihrášek nic nenadělá.