FRANTIŠEK DOSTÁL
Zrovna jsem se probudil na nějaké schůzi a zjistil, že jsem závislý na nezávislosti. Prostě byl to stav podobný nezávislé žurnalistice na nějakém potentátovi, co je už třetí den v nové funkci. Je hezké, když se hned pod titulkem novin objeví věta, že se jedná o nezávislou tiskovinu. Písmena rotačka vždy vytiskne podle toho, jak ji tiskař nastaví.
Tisíckrát jsem slyšel větu o svobodě slova. Jenže svoboda slov je umenšována. V pozadí stojí finance, někdy i ve spojení s politickou stranou. Rozhodnutí bývá ale vždy svobodné, že? Nic se nepřiškrcuje a nevyškrtává, protože svoboda stojí vždy na prvním místě a je součástí hlavního dějství.
Zrovna jsem do nějaké reportáže napsal větu, že silnice od Zlámané Lhoty do Prostřední Lhoty se uhýbá doleva. Sdělil jsem to v nezávislém tisku. Jenže po čase jsem si přečetl, že silnice se neuhýbá vůbec. Asi uhýbají jen lidé, když je tomu třeba. Třeba před nějakým spěchajícím motorkářem. Ten si totiž také někdy často počíná nezávisle na dopravních předpisech…
Ještě ale zbývá závislost na nějakých medikamentech, či přímo drogách. To i člověk někdy ze sebe vypouští slova, na která by se nezmohl ani ten na ničem a na nikom závislý řečník.
Já pouze respektuji červené světlo na přechodu pro chodce, na kterém závisí i můj život. To naši politici se do nezávislosti někdy tak zamotají, že je velice obtížné je z ní vymotat. Ale oni to vždy zdůvodní natolik, že za nic nemohou a za vše mohou jen samotní lidé. Jenže lidé touží být nezávislí, avšak přejí si věřit a doufat v lepší příští, o kterém slyšíme snad v řeči každého politika. Lidé se těší i na hezká a přesvědčivá slova přetékající nezávislostí.
Já jsem závislý na svém nezávislém přemýšlení. Dá to ale někdy pořádně zabrat. Ještě že nejsem závislý na někom jiném…