K devadesátinám spisovatele

IVO FENCL

PAMĚTI Aloise Párala (1892–1978) – otce známějšího spisovatele Párala Vladimíra (který se 10. 8. dožil devadesátky), už vyšly dokonce několikrát. Byl voják. Etabloval se co plukovník československého generálního štábu. I proto, že na jeho slavného syna teď mnozí zavzpomínají – u příležitosti srpnového jubilea –, proč také nevzpomenout otce?

MILAN BLAHYNKA

Jedenáct (ve skutečnosti dvanáct, skluz) let po prvotině Sněhy a další David Voda znovu šokuje svou druhou sbírkou AUTOMAT NA PLYŠÁKY (opět Éditions Fra, sv. 206, Praha 2021).

FRANTIŠEK UHER

Nevtíravá, neokázalá, stále vskutku kolumbovská objevování kompaktních pevnin v člověku, obdivuhodně tichá korespondence s historickými událostmi, obratně nasvícenými ve věrohodných kulisách, to jsou charakteristické znaky románů Ivy Tajovské. Dokonale se vyhýbá spekulativnímu čeření politických doktrín a sebemrskačskému servilismu, jak je to tomu zvykem u některých současných autorek, které se vracejí k mnohokrát propraným vyčpělým událostem, nazíraným zaslepenými brýlemi. Občas za to sklízejí nekritickou i chválu.

VÁCLAV DUŠEK

Prapory nasáklé krví letí na mírové stožáry, vyjednavači mají dlouhou diplomatickou přestávku. Krve není nikdy dosti. Zbraně raketově přibývají, chtivých šašourů po moci a pochybné slávě statisíce v honbě za větrem; válečná tlama lačná, sytosti si žádá. Válka není vůl, válka jsou lidi! A my krutostem vyhovíme. Proč? Ani nevíme, ale trocha poezie nikoho nezabije, příteli. Svatá pravda i dnes, kdy mistrů slova přibylo, úrodu holt nezastavíš. Básník opuštěn za zdmi věznice – kdeže minulost, ve světě úpí odsouzenci a svět se baví i dnes, k čemu smutek?! Plná věznice, ticho opozice. Komu to prospěje?! Prober se, nepřejícníku, zpátečníku, nulo v kalendáři slavných a známých. Poslyš slova básníka: Mezi nás prostřena noc červencová, a na dně noci stromy ve vánku. Větev za větví zvěstují si slova, jež domov šeptá dětem do spánku. Mezi nás prostřena ta šumná země, zem smrčin, žit a potoků a střech. Tak daleko, jak od tebe je ke mně, i blízko tak já cítím její dech… I já zde zaslech v nočním šelestění, jako když ve spánku se obracíš. Bylo to bílých rukou zaúpění, či měsíc pohladil mě skrze mříž? Buď pozdraven nastokrát Aloisi Jane Zahradníčku, básníku tam, kde se již ale opravdu nepohřbívá – a odpusť, můžeš-li duchovním mrzákům – i dnes má skutečný básník trpký život – uložen v nepaměť, mrzcí veršotepci si honí trička, prý nemají dokonalá nádobíčka, vejtahové. Poetické moře zamrzá. Gigolo, opatrný zloděj slova i úspor chtivých paniček, jinak pouhá nicka, pomatený sedmilhář, žije ve snu velikém – bude z něho poeta k závisti! Dotýkat se památky bytostí, troufalost kecalů z partajních líhní. V hrobě se obracejí stateční synové a dcerky národa – u nás můžeme mlžit, vypouštět ubohé smyšlenky, chrastit raněnými slovy, jak lehké a přitom k odsouzení. Komediant volská tlama si vykecává rozumy, Rusko, třes se, nedej Bože mu ho půjčit na rok – kdepak tenhle syreček a politika!

MICHAL BRZÁK

Na Světě

Bohabojní se boha bojí

Blahoslavení chudí duchem se rojí

Archanděl zkoumá, co že to tropí

Venku je chaos, zmatek i řád

Sleduji, chechtám se, mám to tu rád

JIŘÍ ŽÁČEK

Kouzlo vúdú

Dobře ti radím: Kup si kouzlo vúdú!

Bude ti patřit celý svět,

budeš mít obří sílu v údu

a budeš hvězdou Hollywoodu,

nebudeš muset vstávat v pět.