IVAN ČERNÝ

Před krátkým časem se čtenářům dostala do rukou kniha Taťany Březinové s názvem MORAVSKÉ ŠLÉPĚJE VE SVĚTĚ (vydalo nakladatelství Olympia). Je volným navázáním na úspěšnou publikaci Beránci s korouhví, která vyšla před dvěma roky (nakladatelství Petrklíč), patřící žánrově do oboru literatury faktu, a pojednává o historii Českých a Moravských bratří.

Kniha Beránci s korouhví se zaměřuje na důležitou, leč méně známou kapitolu našich dějin, na zhruba půl století české historie, od doby předhusitské až po toleranční patent v roce 1781. Publikace však není v pravém slova smyslu historickou prací. Čtenáři ale jistě o to více ocenili svěží slovník zkušené autorky dvou desítek titulů knih, od povídkových sborníků až po romány a již zmíněnou literaturu faktu.

Nyní tedy máme v ruce publikaci Moravské šlépěje ve světě. I tentokráte je kniha napsána čtivým až žurnalistickým stylem, takže je takříkajíc stravitelná i pro čtenáře, kteří se příliš o historii nezajímají. Spisovatelka nám při křtu knihy věnovala svůj čas. A tak jsem se zeptal:

 

Jak spolu knihy obsahově souvisejí?

Když hrabě Zinzendorf vybudoval v nynějším Sasku v Horní Lužici městečko Herrnhut – Ochranov, nevěděl, že se to místo stane centrem jednoty bratrské na světě. Prvními obyvateli byli moravští utečenci. Brzy se ale místo plnilo dalšími obyvateli z různých zemí. Deset let po vybudování centra začínají odjíždět první misionáři do světa, aby šířili nově pojatou víru. Nikoli do míst, kde je vše známo, ale tam, kde je třeba víru zasít, pěstovat ji při bohoslužbách a ve sborech a tak ji šířit dál. Tím se stalo, že se víra Moravanů dostala i do nejnepřístupnějších míst světa, na neobydlené ostrovy, do tvrdých podmínek Arktidy, do pralesních částí světa.

Je neuvěřitelné, co misionáři dokázali. Vedla je víra v boha a v jejich pojetí jim byl lidský život jen propůjčen. Jinak ani nelze pochopit jejich strastiplné cesty, lemované mnoha zemřelými.

Jakou úlohu plnil Herrnhur – česky Ochranov?

Herrnhut byl místem obnovené jednoty a dnes je stále jejím centrem. Vše, co v tichém městečku uvidíte, připomíná Jana Amose Komenského, setkáte se s ním doslova na každém kroku. Ostatně není to dávno, co jsme si připomněli, že uplynulo 370 let od jeho smrti.

 

A jak se to vše dotýká naší země?

Především je třeba osvěžit si leckdy řádně zanesenou paměť. Jednota bratrská se ustavila po husitských válkách za časů Jiřího z Poděbrad v roce 1464 v Kunvaldu ve východních Čechách. Vyšla z myšlenek Husových, které přenesl Jan Rokycana dál, a šířil je Petr Chelčický, který ale války zásadně odmítal. Zakladatelem jednoty byl člen utrakvistického semináře v klášteře na Slovanech v Praze, zapomínaný bratr Řehoř. Podle majestátu Rudolfa II. Byla jednota na úrovni jiných církví, leč netrvalo dlouho, a zběsilý čas ji po Bílé hoře uvrhl do propadliště dějin a z jejích členů udělal pronásledované exulanty.

Kniha Moravské šlépěje ve světě je tedy na rozdíl od Beránků věnovaná Moravě,

Herrnhutu Ochranovu a misionářským cestám do světa.

 

Na knize jste pracovala intenzivně pět let. Studovala dostupné archivní materiály i staré publikace a rukopis se rozrůstal. Jak jste se ale dostala k námětu a k tak rozsáhlému psaní?

K napsání knihy mě inspiroval spisovatel a kamarád Stanislav Motl. Řekl mi: „Když máš tak ráda Moravské bratry, tak o nich napiš něco pořádného…

 

Můžete nám přiblížit její stavbu a náplň kapitol?

Jak jsme si již řekli, první díl byl věnovaný Čechám a obsahoval tato témata: Jak se zrodil hrdý národ – Vzdělání a prosperita – Máme odvahu hlásat svoji pravdu – Výhry a prohry – Zlé poselství Bílé hory – Potrestání, které nemá ve světě obdoby – Příliš tvrdá odplata – Vydání tolerančního patentu v roce 1781.

Druhá kniha pokračuje náměty:

Od Husa do pralesa – Kde bloudí duch Jana Amose? – České a moravské šlépěje ve světě – Co spojuje Václava Budovce s Christianem Davidem a severoamerickými indiány – Bratranci Stachovi sepsali grónskou gramatiku – Eskymáci se ptají na Komenského – Ja su Moravan, říká černý muž v Pensylvánii – Nade vším svítí Ochranovská hvězda – Co je pocit hrdosti? Jak nás to vše poznamenalo?

 

V publikaci jste věnovala zaslouženou pozornost symbolu Bílé hory a Janu Amosi Komenskému…

Dnešní školní dějepisy jsou psány tak, aby žáky příliš nezatěžovaly. Ale i připomínání významu různých důležitých událostí našich dějin leží kupodivu na okraji zájmu společnosti. Těmto výročím média nevěnují mnoho pozornosti, kupříkladu na rozdíl od vztyčení pomníku Panny Marie na pražském Staroměstském náměstí, které může připomínat vítězství habsburské nadvlády u nás. Škoda, že je v těsném sousedství, kde bylo popraveno sedmadvacet českých pánů, vůdců stavovského povstání.

V Janu Amosi Komenskému vidí náš národ hlavně učitele národů. Už méně ale jeho jiné zásluhy, to, že byl posledním biskupem jednoty bratrské a naším nejslavnějším exulantem, který musel coby pronásledovaný kvůli víře doslova prchat přes hranice. Svá světová pedagogická díla psal v zahraničí často na zakázku světových šlechtických dvorů, ale s pocitem, že je věnuje svému utlačenému národu, ke kterému se tak často obrací. Bohatou formou zastupuje Komenského tradici Muzeum Moravských bratří v Suchdole nad Odrou. Často zde probíhají výstavy, přednášky a besedy.

Jak jsme již shora konstatovali, oba tituly představovaných knih by měly oslovit nejenom žáky a učitele, ale i čtenáře, zajímající se o naši minulost s poselstvím do budoucnosti. K tomu závěrem Taťana Březinová říká:

Měli bychom být hrdi na celou tuto kapitolu našich dějin, z níž se melodie husitského chorálu přenesla i do různých končin světa. A měli bychom si stále připomínat, že jsme skvělý národ.

 

Taťana Březinová (narozena 1946) je absolventka Fakulty žurnalistiky v Praze, redaktorka a spisovatelka. V současnosti se plně věnuje literární tvorbě. Je autorkou několika knih literatury faktu, naučné literatury, hlavně však prózy. Vydala knihy Křižovatky žen, Tři holčičky na římse, Marika píše Vincimu, Děravý štěstí. Z románů připomínáme: Takoví jsme blázni, Tanec na paletě, Sanatorium raněných duší aneb Bylo-li by libido, Velká cesta seniorů, Příběhy domu, Pod kobercem. Nyní pracuje na knize Konzervatoř Evropy, věnované českým hudebním skladatelům 18. století. Z oblasti literatury faktu napsala se svým synem Mikulášem Černým knihu Návrat polárního letce aneb Pátrání po dramatickém osudu českého polárníka Jana Březiny. Poslední vydanou knihou T. Březinové jsou reportážní výlety do historie, pod názvem Nyní chléb budete jísti (Olympia 2021).

Taťana Březinová žije a tvoří v Praze, má tři děti a šest vnoučat.

Info box:

Moravské šlépěje ve světě s podtitulkem Po stopách Moravských bratří vydalo nakladatelství Olympia jako svou 4152. publikaci.

Při nákupu v provozovně na adrese Havlíčkovo nám. 2, 130 00 Praha 3, je patnáctiprocentní sleva z ceny knihy.