VÁCLAV DUŠEK

Politická sršní hnízda zaplavila média a útočí proti pokroku. Unavení bojovníci za holou pravdu se utkávají v nekonečných záplavách chudobných slov i argumentů. Fešandy a fešáci při práci se zákony, pod zákony a ne-zákony vytrvale sedí v sedlech od volitelské veřejnosti. Plácají nesmysly, kopají za cizí mocnosti! Nevíš-li kam, vynech zásady, že polické brabence nepostrčíš o milimetr v jejich myšlení dál. Musíš zapomenout těch poskoků a mluvčích trpasličích i ničemných, ministrů připomínající ministranty; hloupost roztáčí kolotoče ubohosti. Žvanil, žabák, vychovatel, podučitel ekonomie, hrdina fackující oponenta – a nedaleko stáli ti dva, jeden chtěl jednat, srazit upatlance připomínajícího želvu bez krunýře, ale druhý ho zadržel, incident k ničemu, pokud ho srazíš k nehybnosti, co z toho, otřepe ze sebe špinavost a soudy, nestranné, kdo tohle řekl, byl pomatenec, tebe pošlou do kriminálu. Kdo počítal slova jedu, duchovní nedostatečnosti, potěš ho pánbůh, spravedlivého, ten si neodpočinul! Ke všemu chováme chameleona kolínského, my jsme boží. Ničemnost nás míjí, líná huba, holé neštěstí.

Pěstované partajnictví tuto zem ničí. Lídři stran se potácí jak marionety, kdo tahá ve skutečnosti za drátky, to se nedozvíš, holoubku. Máme svá tajemna, Hošku, odpočiň si trošku, přestaň se vrtat do systému bez systému. Máme prý dvě stáje bílých koní, ty nikdo s rákoskou pravdy nedohoní. Řehtají v ohlávkách, stáda se přelévají při plavení; kdepak, nesmíš povědět, že máš na dohled vlastizrádce, ani náhodou, trochu brzdi – nebo tě začnou bacat poskoci, pokroku otroci.

Starší struktury kapitalistického počátku v podřipsku se vzbudily a telí se nám z obrazovek a vědí, poradí, pomohou – za asistence moderátorských domovnic a známých vyhazovačů. Otravná královna vyhlíží trubce, zbytečně. Došli. Gula chlápek v civilu prská moudra a tváří se jako apoštolský propagátor čistoty, odstrčení zvolenci z posledních sil usilují o pomazané posty… Kdepak nudní senátoři, parlamentní obveselovači, k nim přibyli i blázni, sprostí nactiutrhači, nemožní prasečkáři, máme dostatek materiálu k výstavbě mezinárodní ostudy. Kam se bude hrabat drahá Stověžatá!

A pozor, volba prezidenta se kvapem blíží, vylézají hadi a štíři. Dopředu kádrováni – trochu kropení močůvkou musíš snést, jinak neobstojíš. Podnikal jsi, červe? Jak asi? Aha! Zjistíme, podáme informace lidu, lid je spravedlivý, konečně koukej, jak volil a máš jasno. Nonono, že by generál? Opravdu. Nu, boje nás čekají, bez znalostí není velení. A co takhle dámu? Kde vzíti a nekrást – byla by, ale prý s máslem na hlavě – nám nic a nikdo neuteče, pamatuj a nekušni.

Volíš nevolíš, co na tom sejde? V partaji jsi? Ne? Chyba. Partajní špičky dokážou přikrýt i jasnou zlodějinu. Šéfovat není dáno všem. Pokud dokážeš vytáhnout z bryndy partaj, pak jsi bojar na svém místě. Ano, zbyteční andělé pravdy nepřestanou držkovat, lid je všeobecně ukřičený, s tím nepohne ani Satan. A zavilost přináší zkázu – ti, co dokládají prokazatelné argumenty, bývají osočováni, že stále nepochopili demokratický proces započatý vypelichaným sametem. Nedovzdělanost předem prominuta, viz pirátské přehmaty a nedohmaty, ještě pamatují Masaryka, jak bojoval s internetem, mlátit pyskem se naučili slušně, vezmi starostenské potíže růstu, kriminální ragby, od pohledu vesnický trouba kváká, že byl naivní. Kdo ti uvěří, ubožáku maličký z malebné vísky, kde mohou vyrábět whisky. Babral přistižen. Zapírá, kličkuje, mafiánské kuře zničeno. Hurá!

Jenže, základy plodného politikaření byly položeny v počátku hledání demokracie – jakási vyslankyně v sousední zemi neudržela nervy, když jí připomenuli tatínka… Ječela zcela nediplomaticky. V horních patrech politických parníků zasedali vykutálení boys, v dohledu milionářské ostrovy, dělný lid musí být potrestán, cožpak se nám nespřáhl s komundíry? A ti chytřejší přesedlali do volných maštalí, převlíkli zpocené kabáty, mlátí zběsile kolem sebe, aby zahnali vlastní předpodělanost a zachránili nakřáplé kariéry.

Svět zešílel už mnohokrát. Kdepak, odhadovat situaci je podobné, jako odhadovat počasí. Před lety jsem ujížděl domů ze Slovinska, oknem z bytu přítele Vláda bylo vidět jednající v sále, bude válka, řekl přítel, musíš rychle odjet i s rodinou… No vida, u vína a pečených ryb mi vykládal jiný přítel Janesz, že nima problema – nám Čechům zbraně nepatří do rukou, ještě bysme se postříleli – a najednou…

Odpornosti nacionalistického barbarství. Ke všemu potřebná pomoc, veselé bombardování nevinných. V Sarajevu si v noci zapálil cigaretu pozorovatel ze známého tisku – shodili ho na chodník, střela pleskla do lampy veřejného osvětlení. Válka není hra, člověče! O válce a jejím ukončení nemohou jednat jakési čečetky zvyklé žvanírnám a sucho pravdám. Nu, kdo není s námi, zatneme mu tipec. Vybrán a umlčen, šíří bludy, mizera. Demokracie není pro všechny – to si zapamatuj, až půjdeš k jakékoli volební urně, prvoku.

Divadelní představení v našich komorách nesvědčí v mnoha případech voličům. A lidé si mohou právem připadat jako druhořadí ve vlastní zemi. Hanba! Masožravá válka pokračuje, pomáháme, pochybujeme, zbraně přinášejí vždy zakalený mír a hubí nevinné. Kdo úmyslně zabíjí civilní obyvatelstvo, kdo nechce diplomatické jednání, ale vyhrocení situace k celosvětové válce, ten musí být zcela jasně a neodkladně označen – měřit se musí však poctivě! V lavicích souzených zasednou samozvaní kati, výrobci zbraní, i hromadného ničení, vykutálení prodejci mastící si kapsy krvavými penězi, – žalující strana: nevinné děti, zmučené matky, staří a bezmocní. Zvolání: Dva kohouti se hrdlí, smetiště bez hranic. Krev nesmyjí, historie si ale nakonec prý všechno přebere.

Díky, vědátoři z politických hnojišť.