ADAM M. PEKAŘ

Velké množství pochvalných a povzbuzujících ohlasů na naši výzvu a kritickou glosu „Rozjímání o úloze osobností v dějinách, aneb nevděční Češi“ nás přivedlo k poznání, že původně navrhované zvěčnění zásluh největší osobnosti českých dějin – Václava Havla – pouze formou výstavby jeho, byť velmi monumentálního pomníku, v Praze na Staroměstském náměstí (na místě po odstraněném pomníku pomýleného Jana Husa) není ani zdaleka ještě tím oceněním, které by odpovídalo jeho pravému významu a zásluhám o nesmírný rozkvět této země a blaho všeho lidu Čech a Moravy.

Není však dnes již třeba jeho zásluhy do široka připomínat (to bylo provedeno právě už ve zmíněné glose). Vždyť jejich plodů – souhrnně řečeno života v pravdě, v největší možné prosperitě a se zářnými vyhlídkami do budoucnosti – si všichni obyvatelé užívají plnými doušky již přes třicet let. Postačí snad jen připomenutí těch skutečně hlavních, za které je možno považovat jeho klíčovou roli pro osamostatnění Čech a Moravy a skvěle takticky provedené, zcela nesentimentální ukončení existence dřívějšího společného státu Čechů a Slováků jehož byl presidentem (jako podmínky pro následné, co nejrychlejší začlenění sídelního celku Čechy a Morava zpět na své staré místo do spolku nejvyspělejších zemí a pod ochranu jeho branné moci), restauraci hluboko v historii (až velkou památnou bitvou v Praze!) založených majetkových poměrů a poté co největší soustředění zbytků dříve zcela nadměrného státního majetku jen do rukou těch nejlepších a nejodpovědnějších hospodářů, obranu demokracie jako opravdové vlády lidu, svobody a sebeurčení i pro dosud tehdy zotročené národy Balkánu či Tibetu, nebo, a to zejména, nesmírně zásadový, odvážný a naprosto nesmiřitelný boj proti ruské rozpínavosti a jeho krutému národnostnímu útlaku (velmi důležitým a světově proslulým se stal jeho neohrožený státnický výrok, že Rusko neví, kde vlastně končí nebo začíná a tudíž Češi a Moravané musí být před ním stále na stráži a k boji s ním vždy v nejpřednějších řadách připraveni!).

Příchod Václava Havla a jeho nebojácné vlastenecké družiny a celé jejich působení v čele národa nelze považovat a nazývat jinak, než jako skutečné zjevení a zcela zřejmý pokyn Prozřetelnosti pro nasměrování národa zpět do minulosti, na cestu ke splnění všech jeho staletých snů a tužeb o návratu mezi skutečné přátele a ochránce, milé krajany a bytostné demokraty tak, jak se to již mnohem dříve povedlo kmenům Slovanů Polabských či Lužických. Analogie s legendárním příchodem Blanických rytířů je skutečně neuvěřitelně případným podobenstvím! Nemá valného smyslu dnes želet, že nepřišli již dříve či žárlit na to, že uvedené příbuzné kmeny byly do říše dobra a prosperity začleněny v nemalém předstihu před kmenem Čechů a Moravanů – teď však duch V. Havla, který nad nimi dnes bdí a bude bdít již na věky, jim pomůže toto zpoždění dohnat a bohdá i předehnat a dospět tak vbrzku do cíle, ke konečnému vyřešení české otázky a k postupnému splacení převelikého dluhu jeho věrným přátelům za nezištnou podporu v jeho statečném a vítězném boji!

A právě o toto nyní jde – není třeba již jen dále vyčkávat na další a další potvrzování nezpochybnitelného významu velkého učení, zásluh a věhlasu Václava Havla, které již dávno překročily nejen hranice regionu Čech a Moravy, nejen hranice Evropy, ale dosáhly do všech koutů celého světa! Jemu a jeho skupině svěřené úkoly byly splněny lépe a mnohem dříve, než si kdy Češi a Moravané i jejich skuteční přátelé mohli vůbec přát, nebo i jen ve svých snech si představovat! Nastal proto zákonitě již čas pro zahájení procesu kanonizace našeho, vším lidem milovaného a uctívaného humanisty, světové morální autority, mučedníka a Vůdce, Václava Havla. Nastávající osmdesáté šesté výročí jeho narození je tou nejlepší příležitostí a v této souvislosti musí národ zavčas pověřit a požádat jeho dřívějšího statečného spolubojovníka proti světovému bolševismu a za vyrovnání se Čechů se svou hanebnou minulostí – velkého a nezištného vlastence, nyní světícího pražského biskupa V. Malého – o podání návrhu a zahájení procedur jeho Svatořečení u Svaté stolice, jménem všech Čechů a Moravanů a vlastně jménem celého vděčného lidstva za jeho vskutku nesmírný přínos pro lidská práva a demokracii a nejvyšší přínos humanitární. Teprve uskutečněním tohoto aktu budou ideály a hodnoty Velké listopadové sametové revoluce naplněny již naprosto beze zbytku, na věčné časy a nikdy jinak!

Češi a Moravané, pán Bůh s námi! Amen.