VLADIMÍR STIBOR
Už jsou tu všichni,
co tu měli být.
Nejsou však mezi nimi vyvolení,
bojovníci pomazaní drahými oleji
nebo jen dehtem
ani preláti v ornátech,
scházejí ti, kteří nabubřelými slovy
křičí dodnes z nejvyššího schodiště
Musíte odevzdávat
desátky církvi, úlitby bohům a pak ještě jednou,
daně státním úředníkům
a šlechticům nabízet právo první noci
svých dcer
i těch, kteří pod cikádami soumraku
vnímají tu svou loď kousek od břehu.
Prý břeh je nepotopitelný.
Cítíte ten středověk?
Nezmizel,
je rychlejší nejméně třikrát než zvuk,
hoří pod křídly neviditelných letadel už šesté generace,
napalmem si připalují vítězové
cáry papíru.