FRANTIŠEK DOSTÁL

V chodu světa se vždy někdo našel, kdo ovlivnil jiné lidi, kteří poté všichni společně skandovali všelijaká hesla. Něco kolem sebe i poškodili, neřkuli přímo rozbili. Všem těmto lidem se v jejich mozcích odehrávalo leccos jiného. Zblbnout dav, o to šlo a jde vždycky. Poté se na scéně objeví třeba i dosud neznámý a nastávající vladař. Jenže na jak dlouho? Ten samozřejmě ihned po svém zvolení vykřikuje do světa, že to, co se nějak nelíbí, zavinil jeho předchůdce. Prostě taková normálka sama sebe vychvalujícího a upozorňujícího na své kvality. Tak o sobě dává často vědět nový vůdce.

Nabízí se ale otázka, zdali člověk i v dobrém úmyslu si přeje pomoci jinému, třeba i dosud neznámému člověku. Někdy o tom nejsem sám zcela přesvědčen. Před časem si lidé vycházeli vstříc navzájem nějak častěji. V posledním čase se lidé sejdou, aby si na nějakém náměstí zaprotestovali. Připojí se k nim i lidé, co rádi protestují a ani dobře nevědí proti čemu. Hlavně, že vůbec mohou protestovat a nikdo po nich nestřílí tak, jako v jiných zemích.

Inu, svět se vylepšuje. Přibývá jakéhosi ovzduší, co není vhodné pro dýchání lidského tvora.

Do davu protestujících nespokojenců se připlete kdekdo, protože každému z nás se leccos nelíbí, a tak přichází ke slovu také nadávání. To však většinou směřuje spíše do okolního světa, a nikoliv na sebe samého. Nadávka je vždy jen pouhý vyplivnutý vztek. Zamýšlení a uvažování zabírá víc času a současný člověk spěchá čím dál tím víc.

Je dobré se také umět porozhlédnout, neboť na nedaleké louce možná brzy vyroste dvacetipatrové stavení k pronájmu, avšak pozapomene se na zřízení parkoviště pro stovku automobilů.

Zase ale leccos moudrého zaslechneme z úst dvou žen, co díky parlamentním funkcím protestují snad i proti veverce Zrzečce, co na smrku poskakuje od jedné šišky k druhé. Ta ale naštěstí neprotestuje. Možná až tehdy, když se místo smrků k obloze začne vypínat kopec odpadků…