JIŘÍ JÍROVEC

... že diplomacie jsou lárý fáry a že smlouvy jsou jen cáry. Vy nevíte co je středověk.

V+W 

Gorbačov prý řekl, že Putin ničí jeho dílo. Po Chruščevovi byl druhý sovětský vůdce, který absolutně nepochopil, že Západ (čti: USA) chce zničit Sovětský svaz, a že smlouvy a ústní sliby platí, jen pokud k takovému cíli vedou. Chruščov podlehl představě, že se s Američany může dohodnout na mírové koexistenci dvou ekonomických systémů.

Když Chruščov navštívil v roce 1959 USA, byla dohodnuta jeho schůzka s prezidentem Eisenhowerem v Paříži. Měla proběhnout v roce 1960, ale přišel do ní incident se špionážním U-2, které bylo sestřeleno nad Sovětským svazem. Schůzka byla zrušena a vztahy zase směřovaly k horšímu. Vrcholem byla kubánská krize v roce 1962. Kuba tehdy jednala podle dnes proklamované zásady, že si každý stát může zvolit, s kým se chce kamarádit a souhlasila s umístěním sovětských raket na svém území. Tomuto kroku předcházelo, a to se příliš nezmiňuje, umístění amerických raket v Turecku. Nakonec došlo k dohodě: SSSR se nepokusí prorazit blokádu Kuby a USA svoje rakety stáhnou.

Američanům nikdy nešlo o demokracii a lidská práva. Přesněji řečeno, na světě o ně nikdy nejde.

Je třeba rozlišovat „zavedené neboli stabilní demokracie“ od těch „zatím nedokonalých“. Příkladem té zavedené jsou USA, kde mají moc obhrábnutou dvě strany. V prezidentských volbách mají k dispozici obrovské sumy peněz a navíc jim nahrává volební systém, kdy občané volí „volitele“ (až na výjimky získává vítězná strana všechny volitele daného státu), kteří pak zvolí prezidentem kandidáta té strany, která získala nejvíc volitelů (může, ale nemusí). V roce 1992 kandidoval ve volbách miliardář Ross Perot. Získal 19 % všech hlasů, ale ani jednoho volitele.

V zatím nedokonalé demokracii se mohou dostat do parlamentu anebo dokonce do vlády Piráti nebo i Bárta s Věcmi veřejnými.

Sovětský svaz byl napadnutelný, protože u moci byla jediná strana (to je ostatně sen všech politiků). Kecy o demokracii, přicházející zvenčí, padaly na úrodnou půdu hlavně z toho důvodu, že z politiky nebylo kam odejít. Nebyly trafiky v podobě soukromého podnikání, správních rad a kam vůbec politici mohou odcházet. Ve vedení, které bylo svazováno ideologicky, nastával přetlak, který nebyl příznivý pro hledání změn.

Sovětský svaz byl snadno rozkulačitelný, protože byl národnostně příliš složitý. Je zřejmé, že nebyl udržitelný a že bylo jedno, jestli byl u moci Gorbačov, nebo ne. Chtěl na Západu bezpečnostní záruky; prý je dostal verbálně, ale nebyly dodrženy. Kdyby byly dány na papír, stejně by se z nich staly cáry.

Příkladem rozpadu relativně stabilní federace je bývalá Jugoslávie. Tam se podařilo rozkmotřit chudé a bohaté republiky a muslimy s křesťany. Stačilo přilít něco nenávisti a přisypat něco bomb. To vše v zájmu mocných.

Gorbačov nic nedosáhl a odešel do ústraní, možná jako miláček médií. Jeho nástupci Jelcinovi se málem podařilo Rusko zlikvidovat. Velkou roli v tom hráli američtí ekonomičtí poradci z Harvardu a ekonom Jeffrey Sachs.

Putin, přestože si to nechceme přiznat, tehdy Rusko zachránil před nastávajícím rozpadem. Proto ho Západ nenávidí, proto se naše propaganda uchyluje ke kecům o lidských právech, proto používá dvojí metr. Proto naši slouhové ničí sochy, jednou možná budou pálit knihy. Chtějí si zasloužit místo u geopolitické šachovnice. Těší se, až zopakují žoldákům rozkaz „včil“, aby jechali dobít tu svoloč. Nechápou, že jsme páníčkovi zcela ukradeni.